Estonský energetický mix a energetické potřeby

Estonské směřování k civilnímu jadernému programu vychází ze situace, kdy je země do velké míry závislá jednak na dovozu elektrické energie (v roce 2024 tvořil dovoz 32 % a v roce 2025 dokonce 46 % spotřeby elektrické energie), jednak na výrobě elektřiny spalováním ropných břidlic. Některým těmto tepelným elektrárnám již skončila životnost a pro zbývající se výroba elektřiny stane nerentabilní kvůli emisním povolenkám. Země z velké části sází na obnovitelné zdroje. Ty se v roce 2024 podílely na výrobě elektrické energie ze 40 %, přičemž se jednalo zejména o solární energii, větrnou energii a biomasu. Z řiditelných zdrojů energie stále drtivě dominovaly ropné břidlice (74 %), následoval zemní plyn a biomasa. Na začátku roku 2025 se Estonsko spolu s Litvou a Lotyšskem odpojilo od přenosové soustavy BRELL, tedy od Ruska a Běloruska a stalo se součástí kontinentální evropské sítě. Estonsko je propojeno s Finskem dvěma podmořskými kabely Estlink 1 a 2 (350 MW a 700 MW) a dále pak přes zbytek Pobaltí s Polskem a Švédskem.

Národní rozvojový plán energetického sektoru předpokládá odstavení většiny břidlicových elektráren do roku 2035 a postupné navýšení objemu bezuhlíkových a čistých zdrojů elektrické energie na základě tržních mechanismů. Estonsko bude v roce 2035 potřebovat řiditelné zdroje elektrické energie o výkonu 1200-1600 MW. Vzhledem ke kapacitám estonské i baltské rozvodné sítě zároveň nemůže jednotlivý zdroj přesáhnout výkon 450 MW. Z toho důvodu Estoncům logicky nejlépe vychází možnost vybudování dvou malých modulárních reaktorů (SMR) o celkovém výkonu 600 MW.

Co se týče podpory veřejnosti a politických stran, tak přes menší kolísání vytrvale stoupá a jádro nyní podporuje 61 % populace. Většina politického spektra cestu směrem k jádru rovněž podporuje. Stát spolu s Fermi pracuje i s místními obyvateli v předběžně vytipovaných lokalitách a organizuje pro ně školení či zájezdy do jaderných elektráren ve Finsku.

Dosavadní vývoj, aktuální stav a budoucnost estonského jaderného programu

Významnější aktivity se na poli jaderné energetiky začaly v Estonsku objevovat na konci uplynulé dekády. Již v roce 2006 se sice objevily úvahy o společném baltském projektu jaderné elektrárny v Litvě, iniciativa však šla do ztracena. V roce 2019 byla v Estonsku založena soukromá společnost Fermi Energia, která se podílí na přípravách jaderného projektu v těsné součinnosti s vládou. V roce 2020 byla vytvořena mezirezortní pracovní skupina pro jadernou energii a v roce 2024 přijal estonský parlament usnesení o podpoře jaderné energetiky. V říjnu 2025 pak Ministerstvo klimatu oznámilo, že se země připojila k evropské Jaderné alianci.

V současné době je v mezirezortním připomínkovém řízení vládní návrh zákona o jaderné energetice. Ten má poskytnout právní rámec pro vybudování jaderného zdroje, vytvoření národního jaderného dozoru či nakládání s jaderným palivem. O konkrétních krocích, jako je výběr lokality, technologie či modelu financování, má rozhodnout vláda. Předpokládá se, že parlament by měl zákon schválit v létě 2026 tak, aby mohl vstoupit v platnost na začátku roku 2027. Pod vedením Ministerstva klimatu již pracuje mezirezortní pracovní skupina zaměřující se na legislativní proces, výběr lokality, vytvoření dozoru a rozvoj expertízy a lidských zdrojů.

Souběžně probíhají aktivity Fermi Energia v oblasti výběru technologie, vytipování lokality, vzdělávání expertů a práce s veřejností. Firma začínala jako skupina nadšenců, podařilo se jí však přitáhnout jak drobné, tak strategické investory. Mezi ty významnější patří švédský Vattenfall či americký Last Energy. Estonská vláda pak s Fermi počítá coby s developerem a operátorem jaderného zdroje. Společnost již v roce 2022 předběžně vybrala jako nejvhodnější technologii BWRX-300 od GE Hitachi a je velmi pravděpodobné, že právě tento reaktor bude v Estonsku vybudován, byť formální rozhodnutí o výběru technologie zatím učiněno nebylo.

Po přijetí nezbytné legislativy se plánuje vybudování regulatorního rámce, na které koncem tohoto desetiletí naváže schválení lokality. Předpokládá se, že reaktory budou umístěny v průmyslové části na severovýchodě Estonska, kde je již nezbytná elektroenergetická infrastruktura. Vydání licence k výstavbě dvou modulárních bloků se očekává na přelomu let 2031 a 2032. První modulární reaktor o výkonu 300 MW by pak mohl být v provozu od začátku roku 2036 a druhý od roku 2038. Estonský stát se zatím nerozhodl do jaderných projektů přímo investovat, nicméně je připraven financování facilitovat a v pozdější fázi se očekává i rozhodnutí o přímých státních investicích.

Příležitosti pro český průmysl a vědu

Velvyslanectví v Tallinnu od léta 2025 systematicky mapuje estonský jaderný projekt a buduje kontakty s klíčovými partnery. Prezentujeme Česko na všech relevantních úrovních jako zemi, která nejen, že provozuje dvě jaderné elektrárny, ale připravuje budování dalších reaktorů, podílí se na vývoji SMRs, má špičkového regulátora, jaderný průmysl a dlouhou tradici jaderného výzkumu a vysokého školství. V současné době jsou na estonském radaru spíše partneři z jiných zemí, zejm. Finska, Švédska, Japonska, Kanady, USA, Francie, ale třeba i Polska. Potenciál pro spolupráci s Českem nepochybně existuje. Nabízí se možnosti zapojení českých subjektů zejména v následujících oblastech: rozvoj lidských zdrojů a výuka expertů, poradenství, budování národního regulátora, nakládání s jaderným odpadem, dodávky komponent pro budoucí estonské projekty mimo samotný reaktor, jaderný výzkum, dodavatelské řetězce výstavby SMR či součinnost na politické úrovni v rámci EU.

Zdeněk Beránek, velvyslanec, Daniel Horák, zástupce velvyslance, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Tallinnu