Jitka a Jiří Pallasovi
Významní disidenti, podporovatelé československé a české kultury ve Švédsku
Jiří Pallas byl po absolvování technické střední školy zaměstnán jako technik, ale především řídil a organizoval vystoupení neoficiálního uměleckého sdružení Šafrán. V 70. letech zajišťoval Šafránu organizaci pravidelných koncertů v Praze i celém Československu. Šafrán se skládal z umělců, kteří nesměli hrát a vystupovat, a tak se odvahou a organizačními schopnostmi Jiřího Pallase dařilo hudbu těchto umělců zpřístupňovat veřejnosti, byť tlak režimu po okupaci v srpnu 68 výrazně zesílil.
Jitka Pallas se v závěru Pražského jara aktivně zapojila do studentských aktivit na FFUK, kde studovala francouzštinu a filosofii a patřila do skupiny kolem Petra Uhla, požadující reformy tehdejšího zřízení. Během normalizace spolupracovala s Petrem Uhlem, Annou Šabatovou, s Jiřím Pallasem zajišťovala koncerty mj. skupiny Šafrán. Byla součástí několika soudních procesů s disentem a byla obětí šikany a krutého teroru STB. Před trestem vězení ji zachránila až emigrace.
Po opakovaných zásazích represivních složek a výsleších STB, které ještě zintenzivnily poté, co Jiří i s Jitkou podepsali mezi prvními 241 signatáři Chartu 77, byla činnost skupiny Šafrán znemožněna, oba byli vyhozeni ze zaměstnání a společně byli donuceni i s dvouletým Hynkem 12. října 1977 k emigraci – jejich volba padla na Švédsko. Pár měsíců po odjezdu se narodila dcera Anna.
Právě ve Švédsku začala jejich zásadní kariéra vydavatelů desek – na situaci v Československu nerezignovali a společně založili vydavatelství Šafrán 78. V průběhu více než 20 let činnosti, kterou vykonávali zcela na své náklady a bez zisku, vydalo nakladatelství 22 desek zakázaných zpěváků i jiných umělců, namátkou např. desky Karla Kryla, nahrávku hry Audience Václava Havla, desky Vlasty Třešňáka nebo Jaroslava Hutky. Desky rozesílali do světa a umožňovali tak zaznít hudebníkům a autorům, které tehdejší režim potlačoval. Žádné jiné hudební vydavatelství v exilu neexistovalo, a tak činnost Jiřího a Jitky Pallasových tvoří zásadní příspěvek k propagaci české a československé kultury v zahraničí v době totality. Kromě toho se významnou měrou podíleli na boji proti totalitě také dovnitř domácí společnosti – jak je doloženo četnou korespondencí s disentem např. ve fondech knihovny Václava Havla nebo fondech Archivu bezpečnostních složek, Pallasovi zajišťovali a zasílali do Československa ilegálními cestami mnoho desek, kazet i jiného samizdatového materiálu, opět zcela nezištně a bez jakékoliv institucionální podpory. Oba se také účastnili demonstrací proti totalitě po celé Evropě a pořádali podobné akce i ve Švédsku.
Jiří ve Švédsku vystudoval systémové inženýrství a Jitka psychologii. Jejich činnost neustala ani po pádu komunismu – Jiří nabídl své odborné znalosti do služeb státní správy a vyvinul několik informačních systémů, z nichž jsou některé používány dodnes. Jitka jako dětská psycholožka odborně pomáhala řadě neziskových organizací. Dobré jméno České republiky dodnes aktivně šíří svou činností ve Stockholmu – účastí na akcích české komunity, ale také texty a rozhovory pro švédská média, kde zprostředkovávají pohled ze středu Evropy a umožňují Švédům lépe pochopit realitu v českém kontextu. V roce 2025 jim byla udělena cena Gratias agit.