Téma politických vězňů je mimořádně relevantní, jak pro Českou republiko, tak i pro Bulharsku, neboť obě země si ve své minulosti prošly zkušeností z totalitních režimů a jedná se rozhodně o zkušenost, která by neměla být zapomenuta. To je ostatně i důvodem, proč na plakátech výstavy absentují osudy těch nejvlivnějších či mediálně nejznámějších z nich. Výstava ukazuje, že se obyčejní lidé jako Nariman Dželjal, Ljudmyla Husejnova, Iryna Danylovič, Maryja Kalesnikava, Volha Lojka, Arsenij Turbin či Naděžda Rossinskaja nestali politickými vězni ani tak proto, že by  představovali významnou hrozbu pro ruský či běloruský režim. Stali se jimi jen kvůli tomu, že nemohli zůstat lhostejní k tomu, co se v jejich domovských zemích děje. 

Výstavu přijel bulharskému publiku osobně přiblížit Ondřej Kamenický, ředitel českého festivalu Jeden svět, který se v rámci programu DocuMental zhostil role jednoho z porotců majících za úkol vybrat nejlepší film přehlídky. Jeho přítomnost pomohla bulharským divákům podrobněji se seznámit českou humanistickou tradicí a rolí problematiky lidských práv v české zahraniční politice.