Slovy Nikoly Cokeva, přímého potomka rodu Proškových, který slavnostní večer uváděl: „Bratři Proškové snili o stejné budoucnosti pro Českou republiku, jako Bulhaři pro Bulharsko – sen o svobodném státě. Na rozdíl od tehdejších Čech však v Bulharsku viděli příležitost tento sen uskutečnit, možná ne pro svůj vlastní pro vlastní, ale přesto jim velice blízký národ.“

Součástí komponovaného programu bylo promítání dokumentárního filmu o životě a odkazu obou bratří, po němž následovalo hudební vystoupení nadaného mladého pianisty Angela Jalačkova. Večer pokračoval v přátelské atmosféře u čepovaného piva a drobného občerstvení. Akce se setkala s mimořádným ohlasem, přičemž mezi hosty nechyběl ani slovenský velvyslanec v Bulharsku Vasil Grivna a starosta městské části Sredec Trajčo Trajkov.

Bratři Proškové – historický kontext

Jiří (Georgi) Prošek se narodil 25. prosince 1847 v Berouně jako syn ševce a klavíristky. Získal bakalářský titul v oboru strojírenství na polytechnickém institutu v Praze. Za dobu svých studií zde navázal kontakty s mladými lidmi pocházejícími z Bulharska, velmi blízký vztah měl například s Ivanem Drasovem, který byl jedním z nejbližších přátel revolučního básníka Christo Boteva. Později se Prošek spřátelil také s Petrem Iv. Berkovskim, revolucionářem, který jej zasvětil do bulharského jazyka.

Po ukončení studií v roce 1869 Jiří Prošek přicestoval do Bulharska, kde se usadil ve vesnici  Almali (dnes vesnice Jabalkovo) spolu s dalšími českými a polskými inženýry. Poté, co se sblížil s představiteli tajného revolučního výboru v regionu, založili společně Slovanský dům, který se skládal ze školy a knihovny. Pod záminkou vzdělávacích aktivit založil Prošek první mezinárodní tajný revoluční výbor. Stejně jako bulharští vlastenci totiž také on toužil po osvobození bulharského lidu z osmanské nadvlády trvající po staletí. V roce 1876 začal pracovat jako zpravodaj v Evropských novinách, svou prací tak přispěl k informování dalších evropských zemí o událostech v Bulharsku.

Prošek se dokonce aktivně zapojil do rusko-turecké války známé také jako Bulharská osvobozenecká válka. Spolu se svými společníky demontoval asi 200 metrů kolejí nad Odrinem (Edirne v Turecku), v důsledku čehož osmanská armáda nebyla schopna včas přesunout posily na místa bojů v průsmyku Šipka. Tato skutečnost měla zásadní vliv na výsledek bitvy.

Po osvobození se Jiří Prošek usadil v Sofii. Byl prvním stenografem Národního shromáždění. Byl zakladatelem a členem Slovanské besedy a spolku „Čech“ (1892), nějaký čas vedl časopis Český sokol, byl spoluzakladatelem loveckého spolku „Sokol“ a bulharského Spolku strojařů a architektů. V roce 1878 přišel do Bulharska také jeho bratr Teodor (Bohdan) Prošek (narozen v roce 1858 v Berouně). V roce 1884 spolu postavili nejmodernější pivovar na Balkáně té doby. Jednalo se o první budovu v Bulharsku s elektřinou a vlastním generátorem. Bratři Proškové postavili také první tiskařský dům v Sofii, kde byly kromě novin tištěny také dokumenty pro carský palác a vládní instituce. Mezi nejznámější dochované stavby po rodině Prošků patří dva mosty v Sofii, Orlí a Lví. Na jejich výstavbě se podílel také bratranec bratří Prošků, Václav.

Bratři Proškové zemřeli v roce 1905 pouhý měsíc po sobě. Pochováni jsou na Centrálním sofijském katolickém hřbitově.