Jiří Prošek se narodil 25. 12. 1847 v Berouně jako syn ševce a klavíristky. Získal bakalářský titul v oboru strojírenství na polytechnickém institutu v Praze. Za dobu svých studií zde navázal kontakty s mladými lidmi pocházejícími z Bulharska, velmi blízký vztah měl například s Ivanem Drasovem, který byl jedním z nejbližších přátel revolučního básníka Christo Boteva. Později se Prošek spřátelil také s Petrem Iv. Berkovskim, revolucionářem, který jej zasvětil do bulharského jazyka. Po ukončení studií v roce 1869 přicestoval Prošek do Bulharska, usadil se ve vesnici Almania (dnes vesnice Jabalkovo) spolu s dalšími českými a polskými inženýry. Poté, co se sblížil s představiteli tajného revolučního výboru v regionu, založili společně Slovanský dům, který se skládal ze školy a knihovny. Pod záminkou vzdělávacích aktivit založil Prošek první mezinárodní tajný revoluční výbor. Stejně jako bulharští vlastenci totiž také on toužil po osvobození bulharského lidu z osmanské nadvlády trvající po staletí. V roce 1876 začal pracovat jako zpravodaj v Evropských novinách, svou prací tak přispěl k informování dalších evropských zemí o událostech v Bulharsku. Prošek se dokonce aktivně zapojil do rusko-turecké války známé také jako Bulharská osvobozenecká válka. Spolu se svými přáteli demontoval asi 200 metrů kolejí nad Odrinem (Edirne v Turecku), osmanská armáda se tak opozdila o 30 hodin a včasný přesun posil na místa bojů v průsmyku Šipka byl zhacen. Rusové i díky tomu zvítězili a tak po vyhlášení nezávislosti bulharského státu dostal Prošek od ruského cara Alexandra II. Řád zlaté šavle a Řád svaté Anny. Po osvobození se Jiří Prošek usadil v Sofii. Byl prvním stenografem Národního shromáždění. Byl zakladatelem a členem Slovanské besedy a spolku „Čech“ (1892), nějaký čas vedl časopis Český sokol, byl spoluzakladatelem loveckého spolku „Sokol“ a bulharského Spolku strojařů a architektů. V roce 1878 přišel do Bulharska také jeho bratr Bohdan (narozen v roce 1858 v Berouně). V roce 1884 spolu postavili nejmodernější pivovar na Balkáně té doby. Jednalo se o první budovu v Bulharsku s elektřinou a vlastním generátorem. Bratři Proškové postavili také první tiskařský dům v Sofii, kde byly kromě novin tištěny také dokumenty pro carský palác a vládní instituce. Mezi nejznámější dochované stavby po rodině Prošků patří dva mosty v Sofii, Orlí a Lví. Na jejich výstavbě se podílel také bratranec bratří Prošků, Václav.

Bratři Proškové zemřeli v roce 1905 pouhý měsíc po sobě. Pochováni jsou na Centrálním sofijském katolickém hřbitově.

Pro lásku a oddanost Bulharsku byli v roce 2011 oceněni národní knihovnou „Slavjanská beseda 1880“, a to pro jejich obří přínos kulturnímu a duchovnímu rozvoji země po osvobození Bulharska.