Ze životopisu Heleny Vančurové
Narodila jsem se v Sarajevu 10. března 1925 a v Jugoslávii jsem žila přes dvacet let.
Rodiče byli Češi. Tatínek přišel do Bosny v roce 1904 jako rakousko-uherský voják. Maminku do Sarajeva poslal její zaměstnavatel Tomáš Baťa v roce 1919, aby tam zavedla správné účetnictví.
Tatínkovi se Bosna moc líbila. Miloval nádhernou přírodu, lesy plné zvěře, hodné lidi, kteří tam žili. Protože celý život toužil po tom stát se lesníkem, naší rodinu často vedl do přírody na výlety. Maminka byla moc hezká. Měla vytříbený vkus. Milovala hezké věci a umění, tak nás v tom směru podporovala.
Pamatuji si, jak jsem si moc přála fotoaparát. Ten první mi koupili rodiče, byl zrcadlovka, americký Kodak. Jednoduchá krabička, která uměla fotit jenom když svítí slunce, osvětlení ani čas se nedal regulovat, ale bylo možné udělat hezké fotky, a já měla z toho obrovskou radost.
Druhou světovou válku jsme s rodinou prožili v Sarajevu. Bosna tehdy patřila Chorvatsku, všude vládla neobyčejná krutost. Sarajevo bylo bombardováno víckrát. Za války byl nedostatek všeho, hlavně potravin. Jelikož se nedalo koupit mýdlo, nemohli se lidé pořádně mýt, a tak se rozmohly nemoci ze špíny jako tyfus a úplavice.
Po válce se naši rozhodli vrátit do vlasti. Aklimatizovat se do nového prostředí nebylo jednoduché. Neměli jsme téměř žádné známé, kamarádi z mládí byli daleko, neměli jsme kde bydlet celých 14 měsíců…..
Absolvovala jsem v roce 1954. Mými profesory byli Karel Minář a Vladimír Sychra….
Mé působení jako akademické malířky často doprovázely těžkosti. Synova nemoc, rozvod, potřebovala jsem vydělávat na živobytí. K tomu jsem neměla ani ateliér ani byt, žádost ležela na Bytovém úřadě léta. Tou dobou jsem kreslila drobnější věci a také jsem malovala, tak to muselo být! Abych nezakrněla, začala jsem se věnovat fotografii……..
Když mi syn koupil domek na severu Čech, v malé vesničce Dolánky, začala jsem znovu intenzivněji malovat. Zařídila jsem si ateliérek, jezdila tam na víkendy a dovolenou, trávila jsem tam půl roku po odchodu do důchodu do prvních mrazů. Rostly tam nádherné květiny, ovocné stromy….
Všechno v mém životě bylo poznamenáno výchovou, kterou mi dali rodiče. Díky jim, jejich lásce, podpoře a tomu co mě v životě naučili, jsem překonala mnohé těžké chvíle a naučila se z toho těžit. Nikdy jsem nezapomněla na lásku k lidem a časem jsem pochopila, že jsem znovu obklopená přáteli, kteří mě a mému dílu rozumí a těší se na něj. Díky tomu mělo cenu se vrátit k malování, které nesmírně miluji.
Přece, na světě je tolik krásného: slušní lidí, milovaná Praha, veškerá umělecká činnost, zvířata, jazz! Kvůli všemu tomu, má cenu žít!

Přikládáme plán putování výstavy po Bosně a Hercegovině:

Sarajevo, 9.6. - 22.6. Despića kuća
Tuzla, 17.7. - 31. 7. Međunarodna galerija portreta
Maglaj, 4. 8. - 14.8. Dom kulture "Edhem Mulabdić" Maglaj
Zenica, 17.8.- 30.8. Muzej grada Zenice, Likovna galerija grada Zenice
Prijedor, 1.9. - 10.9. Muzej Kozara
Banja Luka, Narodna i univerzitetska biblioteka Republike Srpske
Prnjavor, Dom kulture Prnjavor
Srbac, JU Narodni univerzitet Srbac

Paní Helena Vančurová

Zahájení výstavy

Návštěvníci výstavy

Rozdávání podpisů

Posezení s bosenskými přáteli