Jak se to vlastně stalo? Na vině jsou jak vnější, tak vnitřní důvody. Mezi ty vnější neboli globální faktory patří pokles světových cen komodit, světová hospodářská krize předchozích let, zbrzdění růstu Číny. Mezi vnitřní příčiny lze řadit nevyváženou makroekonomickou politiku, zastaralou infrastrukturu, přebujelou byrokracii, státní zásahy do ekonomiky, ochranářská opatření a v důsledku ztráta konkurenceschopnosti. A když se k tomu všemu přičtou ještě důsledky skandálu kolem zakázek státní ropné společnosti Petrobras a další vzájemně propojené korupční skandály, ekonomické situaci to k růstu a ozdravění nepřidá.

Pro český export a obchodní příležitosti pro české firmy to rozhodně nejsou dobré zprávy a to i přesto, že Brazílie je pro ČR tradičním obchodním partnerem, a že ČR a české zboží stále mají v Brazílii dobré jméno. Již v 70. letech minulého století tehdejší československé firmy vybudovaly v Brazílii rozsáhlé termoelektrické a energetické komplexy a cementárny. Za vysoce kvalitní a s přijatelnou cenou jsou považovány české strojírenské výrobky. Oblíbené je tradičně české sklo a pivo. Od roku 2000 český export do Brazílie vzrostl téměř 10x a své rekordní výše dosáhl v roce 2011 (440 miliónů dolarů). Od té doby ale tento výsledek nepřekonal. Mohou za to vedle velké konkurence, především silná ochrana domácího trhu, vysoká tarifní i další ochranářská opatření, restriktivní dovozní opatření, složitý daňový systém a licenční politika, korupční prostředí i antidumpingová řízení, jako další z nástrojů ochrany nekonkurenceschopné domácí výroby.

Při vstupu na brazilský trh je proto zapotřebí počítat s dlouhodobým úsilím a s vyšší počáteční investicí. Potřebná je neustálá fyzická přítomnost na trhu a navázání spolupráce s místním zástupcem či firmou. Zdlouhavé a nákladné bývá vyřízení náležitostí případného založení firmy, zisk případných certifikací či licencí atd. Lze říci, že mnohem větší naději na úspěch mohou mít velké firmy, ideálně ty, které mají zájem rovněž o výrobní spolupráci. Právě touto formou se lze vyhnout těm největším daňovým a celním zatížením, které v některých případech klasického dovozu mohou dosahovat i 100%.

Neznamená to však, že by středně velké české firmy nemohly být v Brazílii úspěšné. Příkladem je třeba firma Linet, která se postupně stala hlavním dodavatelem sofistikovaných nemocničních lůžek v Brazílii, a do brazilského sektoru zdravotnictví začínají významně pronikat i další české firmy. Hlavními perspektivními obory ekonomické spolupráce jsou na základě letos vydané mapy sektorových příležitostí: strojírenství, vodohospodářství a udržitelný rozvoj, letecký průmysl, energetika, agroprůmysl či lesnictví. Specifické místo zaujímá automobilový průmysl, v němž je nejperspektivnější dovoz autodílů, byť i ten je problematický pro velkou ochranu místního trhu. Nejčastěji se dovozy uskutečňují v rámci koncernů jako VW. Brazilská vláda se ale snaží spíše produkci přivést do země, což usnadňuje různými kontroverzními programy, jako je např. Inovar Auto, v jehož rámci se upouští od daňového zatížení firem z důvodu dostatečného objemu domácího podílu výroby. Přímý dovoz našich „škodovek“ není možný z důvodu politiky VW. V případě dovozu tradičního českého luxusního zboží (český křišťál, v Brazílii se sem řadí i pivo) je největší překážkou opět ochrana domácího trhu a vysoká dovozní cla. Překvapilo by vás, že 0,5l lahvového českého Budvaru, v ČR prodávaného za cca.20,-Kč, koupíte v brazilském supermarketu za 20-25,- reálů? A to je kurz cca. 1/7!! Možností by opět mohlo být přivést výrobu přímo do Brazílie, což skýtá šance např. pro malé pivovary.

Mimořádně dynamicky se rozvíjí spolupráce v obranném průmyslu. Lze říci, že vlajkovou lodí je velmi úspěšná spolupráce Aera Vodochody s třetím největším světovým výrobcem letadel, firmou Embraer na výrobě vojenského nákladního letounu – KC 390. Koncem loňského roku byl tento stroj oficiálně představen a nyní už má za sebou první zkušební lety a další testy. Další firmy z oblasti navázaly spolupráci během letošního Veletrhu obranného průmyslu LAAD 2015. Zároveň je však třeba přiznat, že několikaletou konjunkturu spolupráce obou zemí v této oblasti komplikuje výše zmíněná současná krize brazilské ekonomiky. V jejím důsledku vláda nastartovala rozsáhlý program reforem, fiskálních úspor a rozpočtových škrtů. S těmi se teď potýkají úplně všechna brazilská odvětví a resorty, včetně obrany. Ta si např. letos musí vystačit s o třetinu nižším rozpočtem než loni. To znamená, že po odečtení mandatorních výdajů na běžné fungování, udržení chodu svých institucí a vyplacení personálu, už jí nezbývají téměř žádné zdroje na modernizaci a další akvizice, některé z nich i dlouhodobě plánované. Modifikují se teď i např. již dříve sjednané smlouvy týkající se obřích nákupů, nájmu a splácení stíhaček Gripen.

Ze stejných rozpočtových důvodů na brazilské straně Česká republika též nadále čeká např. na spuštění druhé vlny brazilského programu stipendií v zahraničí Věda bez hranic, do kterého se zapojila už loni podpisem memoranda, a od něhož si rovněž lze slibovat posílení vzájemných vztahů včetně ekonomické spolupráce. V září brazilská vláda program "dočasně" zmrazila.

Obtíže při efektivnějším dobývání brazilského trhu tu však objektivně existují nejen kvůli zhoršení brazilské hospodářské kondice, ale též na naší straně. Důvodem je slabší podpora českých subjektů, např. na specializovaných výstavách a veletrzích, především v důsledku nedostatku prostředků na prezentaci, a to i přesto, že Brazílie je prioritní zemí v podpoře exportu. Ze strany české podnikatelské sféry je také překážkou vnímání Brazílie, jako daleké země a pracného trhu, neznalost jazyka a teritoria. Pro mnohé české firmy je prostě příliš riskantní a nejisté vydávat se na zkušenou do Brazílie, když mají svůj odbyt zajištěn, byť s nižším ziskem, třeba v sousedním Německu. A tak se ani nelze divit, že zatímco před vyhlášením strategie diverzifikace českého zahraničního obchodu činil vývoz do EU 80% z celku, nyní 3 roky poté, to je dokonce 83%.

Není sporu o tom, že Brazílie a její hospodářství prochází komplikovaným obdobím. Trend poklesu cen komodit na světových trzích a základních surovin, které tvoří největší část brazilského vývozu, se v nejbližších měsících nejspíš nezvrátí. V nejbližším období, než se brazilská ekonomika opět odrazí ode dna, lze čekat její ještě hlubší propad. Přesto bude pro svět i pro český export nadále atraktivní. Brazilská vláda už nastartovala řadu nutných reforem k záchraně ekonomiky a snaží se přilákat investice pomocí programů koncesí, resp. privatizací. Jeden takový významný balík koncesí – programu investic do infrastruktury – oznámila počátkem června. V jeho rámci má být v nejbližších letech napumpováno téměř 200 miliard reálů do modernizace železnic, silničních komunikací, přístavů a letišť. Cíl je jasný: zefektivnit a zlevnit především výrobu a dopravu úrody, surovin a komodit z vnitrozemí do přístavů. Vláda se snaží si rozdělit náklady na financování infrastrukturních projektů se soukromým sektorem. A šance se naskýtají i pro české firmy, byť vzhledem k obřím rozsahům jednotlivých projektů, ne v roli hlavního realizátora, ale jistě např. jako důležitého subdodavatele.

Barra

Rio

Zdroj: ZÚ Brasília