V brazilském státě Rio Grande do Sul je už skoro konec semestru, ale na této výstavě v nádherné výstavní síni místní Federální univerzity je pořád plno. Výstava vypráví o dívkách z pokoje 28 vězněných v Terezíně a o jejich učitelce výtvarné výchovy, Friedl- Dicker Brandeisové, dnes považované za zakladatelku arteterapie. Obrázky dívek jsou zejména akvarely plné barev a radosti. Učitelka Friedl- Dicker Brandeisová, jež prošla školou nacisty zavřeného Bauhausu, se prý snažila své svěřenkyně odvézt od hrůzné přítomnosti. Říkala jim, že mají vzpomínat na to co bylo v minulosti hezké a co bude ještě hezčí v budoucnosti. Tak zvláštně odlišné od dnešní doby, kdy nám nejrůznější guruové vštěpují, jak důležité je vnímání přítomného okamžiku.

Zavedla jsem na výstavu i své žáky češtiny a pak jsem jako evaluaci jejich znalostí navrhla, aby každý napsal česky pohlednici děvčatům z pokoje 28, které ještě žijí ve Spojených Státech, Česku nebo Izraeli.

Žáci psali: "Váš příklad nám dává sílu, nebo Vaše obrazy jsou důkazem, že i přes smutné věci je život krásný."

Byl to jeden z nejsilnějších zážitků, jaké jsem jako učitelka češtiny a české kultury mohla se svými žáky prožít, snad proto, že přítomný okamžik bylo možné prožívat a nemuseli jsme utíkat ani do budoucnosti ani do minulosti.