Gilberto Dialuce, bývalý ředitel italské energetické výzkumné agentury ENEA, představil Italskou vodíkovou strategii, která je strukturována do tří fází – první fáze do roku 2030: založení „vodíkových údolí“ – místní zóny výroby a spotřeby vodíku, a instalace alespoň 5 GW kapacity elektrolyzérů; druhá fáze 2030–2040: rozšíření národní a přeshraniční vodíkové infrastruktury, zvýšení výrobní kapacity a širší přijetí na trhu; třetí fáze 2040–2050: plnohodnotné nasazení, vodík bude pokrývat až 18 % průmyslové energie a 30 % energie pro  dopravu. 

V roce 2050 by mělo být 70 % spotřeby vodíku produkováno v Itálii a 30 % spotřeby dováženo. Vodík má hrát zásadní roli v obtížně dekarbonizovatelných odvětvích průmyslu (ocel, slévárny, keramika, sklo, cement) stejně jako v dalších specifičtějších sektorech, jako těžká nebo dálková pozemní doprava, námořní doprava a letecká doprava. Jeho využití je v současnosti omezeno na technický plyn, tj. výrobní faktor používaný v některých specifických průmyslových procesech (rafinace ropy, výroba hnojiv) nebo na použití jako paliva v pilotních projektech, ale doposud nenašel významné uplatnění pro výrobu tepla spalováním. Vodík má, na rozdíl od baterií a téměř všech technologií v současnosti zvažovaných pro skladování energie, schopnost umožnit uchovávání velkého množství energie po dlouhou dobu. Itálie se chce stát centrem pro dovoz, výrobu a vývoz vodíku a propojit severoafrické země s Evropou. 

Významnou roli v zásobování vodíkem v EU by mohl hrát Jižní vodíkový koridor („SoutH2 Corridor“). V lednu 2025 Itálie, Německo, Rakousko, Alžírsko a Tunisko podepsaly „dopis o záměru“, Letter of Intent (LOI), o stavbě Jižního vodíkového koridoru (délka 3.300 km), který propojí výrobní centra v severní Africe s Itálií, Rakouskem a Německem. 

Aurelio Regina, prezident Technické skupiny pro energetiku a člen představenstva Confindustria (Confederazione generale dell'industria italiana) uvedl, že Confindustria se zabývá vodíkem cca 5 let. Základním aspektem vodíku je cena – zelený vodík je drahý a nekonkurenční. Itálie platí za energie o 30 % více než Německo. V Evropě platíme za energie 2–3 x více než v US. Itálie společně s Německem a Rakouskem připravuje projekt Jižního vodíkového koridoru, který by měl vést z Alžírska a Tuniska přes Sicílii a pevninskou Itálii do Německa, Rakouska a Švýcarska. Confindustria projekt podporuje. S vodíkem se počítá jako energetickým zdrojem pro průmysl. Regina upozornil, že EU musí změnit přístup k dekarbonizaci – bez průmyslu není možné v Evropě udržet životní úroveň. V EU musíme udělat zásadní deregulace, ne nějaké modifikace, protože evropský průmysl je ve velmi obtížné situaci.  

V rámci konference bylo představeno několik vodíkových projektů firem Fincantieri (IT), Sunfire (DE), De Nora (IT), OP Mobility (FR), Forvia (FR), EDP (PT), Iberdrola (ES) a Shell (NL).