V předvečer 80. výročí konce 2. světové války uspořádalo dne 15. dubna 2025 Velvyslanectví České republiky v Římě ve svých prostorách konferenci s účastí českých historiků zaměřenou na speciální operace českých vojáků prováděné v průběhu války z italského území. Setkání  organizovalo Velvyslanectví České republiky společně s Vojenským historickým ústavem v Praze. Konference navázala na otevření stejně tematicky zaměřené výstavy válečných plakátů ve Státním archivu v Bari a souběžně rovněž v prostorách Generálního konzulátu ČR v Miláně o den dříve.

Akce se konala za přítomnosti významných hostů. Uvedli ji Velvyslanec České republiky v Itálii Jan Kohout, ředitel Českého centra v Římě a Miláně Robert Mikoláš a ředitel Vojenského historického ústavu Praha, brigádní generál Mgr. Aleš Knížek. Na konferenci, která se těšila velkému zájmu přítomného publika, vystoupili renomovaní čeští historici, Jiří Plachý, Zdeněk Špitálník, Tomáš Jakl, Jindřich Marek, Prokop Tomek a Jiří Rajlich.

Akce zmapovala především tu zajímavou část vojenské historie, která zahrnovala působení českých, ale i dalších, vojáků, kteří v rámci speciálních akcí pronikali během 2. světové války na území Protektorátu z vojenských základen z postupně osvobozované Itálie. Mimo konvenční bojiště druhé světové války se rozvinula rovněž tato „skrytá válka,“ kterou vedli speciálně vycvičení vojáci s cílem podrývat německou okupaci Československa a pomáhat domácímu odboji. Přítomní historici se podělili o málo známé příběhy českých letců, kteří sloužili v Itálii za 2. světové války.

Československé výsadkové operace se za 2. světové války dělily na tři fáze. První trvající do dubna 1942 začala akcí výsadkářů již v dubnu 1941 a zahrnovala později i vysazení dalších parašutistických styčných skupin i v rámci známé operace ANTHROPOID, která zahrnovala provedení atentátu na říšského protektora R. Heydricha. Druhá fáze, která stejně jako první probíhala z území Velké Británie, skončila v dubnu 1943 poté, co byly nad Mnichovem sestřeleny dva letouny se ztrátou sedmi výsadkářů. Závěrečná fáze probíhala právě z velké části z území Itálie, postupně osvobozované vojáky Spojenců. Začala založením základen v Itálii (Locorotondo, Fassano, Monopoli a zejména Laureto) v letech 1943-1944. Zde se k britským a polským letcům připojili českoslovenští výsadkáři. Skupiny nasazené z Itálie byly již oproti předchozím výsadkům často větší a lépe vybavené. Z Itálie do Protektorátu Čechy a Morava odletělo celkem 13 skupin čítajících 44 parašutistů, z nichž 33 válku přežilo. Tyto skupiny plnily zásadní zpravodajské a spojovací úkoly a budovaly místní sítě. Někteří parašutisté z Brindisi a Bari působili například také na Slovensku, ve Francii a Jugoslávii.