„Do nebe se dnes dostal úžasný člověk. Byl mladý 97 let. Budou ho velmi postrádat všichni, co měli to štěstí znát ho,“ uvedla Murrayová v prohlášení ke smrti svého dědečka.

Aster byl jedním ze čtrnácti Čechů, kteří v listopadu 1941 dobrovolně vstoupili do armády Spojených států na Filipínách, které v té době byly pod jejich správou a zemi bránili proti japonskému útoku. Filipíny byly napadeny Japonci ve stejný den jako Pearl  Harbor - kvůli časovému posunu se ale už psal 8. prosinec 1941. Podobně jako další Češi byl Aster zaměstnán u firmy Baťa, která od roku 1934 vyvážela do země boty. Továrna byla založena zřejmě v únoru 1941 ovšem pod jménem Gerbec-Hrdina Co. Ltd., protože mateřský podnik už kontrolovali po vyhlášení protektorátu Němci. Aster působil jako nákupčí a vedoucí obchodu.

Všech čtrnáct Čechů padlo do japonského zajetí, sedm z nich ale peklo v lágrech nebo nálety na japonské transportní lodě nepřežilo. Po osvobození popsal Aster v dlouhém dopisu rodičům z listopadu 1945 nejen působení v armádě, ale také hrůzy zajetí. „Když vypukla válka s Japonskem v roce 1941, všichni Češi jsme se dobrovolně přihlásili a 30. prosince, když Japonci byli před branami Manily, byli jsme povoláni a jeli jsme na Bataan... Tam se stáhly americké jednotky před obrovskými přesilami Japonců... Čechů nás na Bataan jelo čtrnáct a z toho bylo pět baťovců… V mojí skupině byli samí baťovci,“ popsal.

V srpnu 1943 byl Aster spolu s Leo Hermannem a Otto Hirschem poslán do Las Pinas u Manily na stavbu letiště. Počátek října ho ale s dalšími dvěma tisicovkami zajatců odvezli lodí přes Hongkong na japonskou Formosu (dnes Tchaj-wan) do tábora Širakawa. Většina Čechů zahynula na těchto lodích. Astera s Hirschem a Hermanem ale čekala mezi lednem a březnem 1945 další cesta na japonský ostrov Kjúšú do uhelných dolů nedaleko Nagasaki. Leo Hermann útrapy v dolech nepřežil, avšak Hirsch s Asterem se tam 22. srpna 1945 dočkali osvobození.

Více o baťovácích na Filipínách naleznete na http://www.mzv.cz/manila/cz/historie/pusobeni_firmy_bata_na_filipinach_za_2.html

„Podmínky byly tak strašné, že je pro mě těžké, je popsat. Nezacházeli s námi jako s lidmi. Jediná věc, která nám pomáhala přežít, byl pud sebezáchovy. Ukazuje to, že člověk může vydržet více než většina zvířat,“ napsal v dopise po válce.

Češi byli jedinou národní skupinou, která hromadně vstoupila do řad americké armády na Filipínách. Kromě zaměstnanců firmy Baťa tam vstoupili i pracovníci československé exportní kanceláře v Manile.

Aster po válce obdržel několik vyznamenání, mimo jiné filipínskou Medaili vítězství a Medaili obrany a také cenu Gratias Agit, kterou uděluje ministr zahraničních věcí ČR.