O pojmenování, slavícím letošní kulaté výročí, měl autor dlouze přemýšlet. Namísto „laboři“ se nakonec - na podnět svého bratra, malíře Josefa - rozhodl Karel Čapek pro „roboty“. Etymologie nikoho z nás nepřekvapí: robota byla úporná, nepříjemná povinnost, tvrdá dřina.

Od 1921 do 1923 bylo Čapkovo dílo přeloženo do úctyhodných 30 jazyků; po Hradci Králové a Praze rychle následovala představení v Cáchách, Varšavě, Bělehradě, New Yorku, Londýně, Vídni, Berlíně, Curychu, Paříži, Tokiu, Budapešti, Krakově. Čapkův „robotický“ svět, science fiction a metafora moderního světa ovládaného spíše rozumem než citem a poselství o potenciálně ničivých dopadech technologické civilizace na společnost, se z oblasti kulturní avantgardy rychle stal realitou. Roboti se zabydleli v našem životě od kuchyní, garáží a klinik až po výrobní haly a armády.

Od prvního, legendárního „Golema“ (z dílny rabína Löwa) po imaginárního „Robota“ (z dílny Karla Čapka) uplynulo již mnoho vody, počítačové algoritmy jsou však už na dobré cestě ovládnout svět. Překotný vývoj inženýrství, kybernetiky, image processing, machine vision, Big Data a počítačových analýz dává tušit, že již nemusí být daleko od dosažení Touringova testu (obtížnosti rozhodnout, je-li proti nám člověk, nebo robot…). Křemík tak pomalu, ale jistě dohání uhlík:)…

Za slovo „robot“ v každém případě vděčíme Karlu Čapkovi.