Během vlády se stal nejen markrabětem moravským (1333-1349), králem římsko-německým (1346-1378), hrabětem lucemburským (1346-1353), králem lombardským (1355-1378) a burgundským (1365-1378), ale zj., jako první český král, rovněž císařem Svaté říše římské, vládcem všech království říše dohromady (1355-1378). Karel IV., neobyčejně vzdělaný, pěti jazyky (francouzština, němčina, čeština, latina a italština) plynně hovořící monarcha, patřil mezi nejvýznamnější panovníky Evropy vrcholného středověku. Inicioval mj. Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, platící až do zániku říše v 1806, stvrzující nezávislé postavení Koruny české. Naší veřejností je považován za jednu z nejvýznamnějších postav českých dějin vůbec.