Jako dívka v klášteře svatého Karla Boromejského v Českých Budějovicích byla Milada svědkem nočního vpádu Hitlerových vojsk. Dívky se probudily a uviděly vlajky s hákovým křížem, které byly rozvěšeny po oknech města. Milada se poté provdala za podporučíka Jana Kuttelwaschera, který se vrátil z francouzské fronty, kde bojoval za svou vlast. Po pouhých třech dnech námluv přijala ve svých 18 letech jeho nabídku k sňatku a nabídla mu ruku, kterou políbil, než naskočil do odjíždějícího vlaku.

Jako mladá rodina společně uprchli, když zemi ovládla stalinistická Gottwaldova vláda. Se zraněnou malou dcerkou se po několikahodinové noční cestě šumavskými lesy dostali do bezpečí jen několik minut před tajnou policií. Utekli do Anglie, kde se mezitím v Londýně rozrůstala komunita československých emigrantů, a tak její schopnosti brzy rozpoznal otec Jan Lang, který ji přijal jako první ženskou správkyni Velehradu. Společně s hrabětem Josefem Czerninem založili charitativní organizaci VELEHRAD na adrese Ladbroke Square 22.

Zemřela paní Milada Kuttelwascherová

Tato trojice společně pomáhala řešila problémy přicházejících emigrantů. S rozšiřujícími se duchovními, společenskými a kulturními aktivitami se v desetiletích studené války VELEHRAD stal pro své krajany obrovským "záchranným člunem": první česká škola na střeše nedaleké Brompton Oratory Prep School uchovávala československé tradice a hodnoty: Po mši svaté, která se konala každý týden na Farm Street, následovala shromáždění vedená otcem Janem Langem.

Milada Kuttelwascherová společně se svými dvěma kolegy položila základy VELEHRADu, které dodnes stojí jako svědectví všech, kteří se o něj zasloužili. Postavili hráz proti komunistickému útlaku, který věznil jejich rodiny a krajany za železnou oponou. Dveře VELEHRADU byly vždy otevřené všem vyznáním, ať už bylo jakékoliv.