Josip Pelikan se narodil českým rodičům v Tarvisiu (slovinsky Trbiž, na slovinsko-rakousko-italské hranici) v roce 1885. Již v Praze, která byla v té době považována za fotograficky vysoce rozvinuté město, se jeho rodiče zabývali fotografií. Do Tarvisia se přestěhovali, protože se zde uvolnilo místo fotografa. Po matčině smrti se v roce 1894 s otcem přestěhoval do slovinského města Idrija. Fotografické znalosti získal od svého otce a později je dále rozšiřoval ve Vídni, Štýrském Hradci a Praze.

Jeho první fotografie byly pořízeny v Idriji, kde se v roce 1906 zaregistroval jako fotograf. O několik let později otevřel další fotoateliér v Brežicích, odkud pocházela jeho manželka. Pelikán měl to štěstí, že mohl vykonávat své povolání i během první světové války, kdy byl mobilizován do armády. Po první světové válce, když se region Primorska připojila k Itálii, prodal své ateliéry v Idriji a plánoval přestěhovat se do Brežic. Cestou do Brežic se však náhodou dozvěděl o prodeji fotoateliéru v Celje, Koupil jej a usadil zde. V Celje působil až do své smrti.

Dnes je jeho skleněný fotoateliér kulturní památkou národního významu a je jediným dochovaným příkladem takového fotografického studia ve Slovinsku a jeden z mála v Evropě. V Celje se jeho dílo výrazně rozšířilo a obohatilo. Jeho ateliér navštěvovaly významné osobnosti kulturního, společenského i politického života. Fotografické úspěchy zaznamenal také na výstavách v celé Jugoslávii. Druhou světovou válku strávil v Celje jako fotografický kronikář Slovinců v těchto těžkých časech. Po válce se věnoval převážně portrétní fotografii.

Ke svému opusu přidal také záběry Savinských Alp, jelikož sám byl vášnivým horolezcem. Podílel se dále na architektonické, průmyslové, turistické, městské, reklamní a dokumentární fotografii. Vychoval mnoho vynikajících fotografů. Jeho věrnou asistentkou byla manželka Marijana. K fotografickému umění přivedl i své dcery Naďu a Boženu. J. Pelikan po sobě zanechal neocenitelné svědectví o událostech, obyvatelích, změnách a růstu malého městečka podél řeky Savinja. Svého kronikáře ztratilo město Celje v roce 1977.

Od roku 1997 je jeho fotoateliér součástí expozic Muzea moderní historie Celje (Muzej novejše zgodovine Celje). Expozice muzea představuje zvláštní kolekci obsahující historické fotografické vybavení, včetně cestovních kamer, mobilních studiových kamer, studiových objektivů a pozadí. Originální fotografie různých formátů, negativy a skleněné fotografické desky ukazují především portrétní, studiové, průmyslové a horské motivy. Ve sbírce Muzea moderní historie Celje je přibližně 50 000 fotografií a 10 000 negativů.

V roce 2011 vzdalo město Celje poctu Josipu Pelikanovi a postavilo mu sochu na jednom z nejkrásnějších náměstí ve městě, na Náměstí knížat Celje (Trg celjskih knezov). Socha se nachází před radnicí, kterou navrhovali čeští architekti Jan Vladimír Hráský a Jan Vejrych.

Zdroje:
Muzejní materiál Muzea moderní historie Celje (Muzej novejše zgodovine Celje)
Enciklopedija Slovenije. Mladinska knjiga, Ljubljana 1987-2002.
Biografski leksikon Celja. Spletni biografski leksikon. Osrednja knjižnica Celje.