V nedávné minulosti se v souvislosti s generační obměnou a demokratickým vývojem našeho státu posledních dekád mění charakter českého krajanství ve světě. Krajany exulanty – tzv. osmačtyřicátníky a osmašedesátníky, tj. představitele klasického exilu, kteří odešli z politických a politicky determinovaných ekonomických důvodů do světa a jejichž klasické spolkové uspořádání, soustředěné zejména na minulost – na intelektuální odboj proti československému komunistickému režimu a na české tradice,  střídá generace krajanů, které ze svobodného Česka do světa zavedly v rámci přirozené migrace nové pracovní příležitosti, věda, umění, nová partnerství a rodinné vazby. Tito novodobí čeští krajané soustředí své spolkové aktivity zejména na vzdělávání svých dětí, mnohdy již v zahraničí narozených, kde se výuka češtiny a českých reálií stává základním středobodem krajanského života. Kolem českých škol v zahraničí bují aktivní a kreativní krajanský život podporující to, co nám minulý režim takřka vzal – a to českou národní hrdost. A paralelně s tímto čerstvým krajanským světem existuje ještě ten více než dvoumilionový oceán potomků Čechů, kteří odešli v ještě dřívějších migračních vlnách nejen třeba do severní, či jižní Ameriky, ale třeba i na Volyň, ale nemají naše občanští.

Ministerstvo zahraničních věcí podporuje aktivní propojení krajanů s domovinou například formou darů krajanským spolkům, určeným zejména na podporu krajanského jazykového vzdělávání. Své vlasti na oplátku naši zahraniční Češi napomáhají svými vydobytými pracovními kontakty a pozicemi, úspěchy v oblasti vědy, kultury a široké ekonomické sféry včetně významných pozic v nadnárodních korporálech. Patrno je to například i na udělených oceněních Ministerstva zahraničních věcí Gratias agit za šíření dobrého jména ČR v zahraničí. Síť našich krajanů má dynamickou strukturu a podpora bohemistiky je zaměřena právě do těchto souřadnic. Naši krajané jsou ve světě vidět a český hlas je slyšet. Vždyť oněch zhruba dva a půl milionu Čechů, kteří se hlásí k českým kořenům, se početně vyrovnají odhadem počtu obyvatel Prahy a Středočeského kraje, a z toho cca půl milionu občanů s českým pasem se vyrovná počtu obyvatel Lucemburska.

Dalším způsobem podpory krajanského života je právě podpora bohemistiky, která má oproti krajanským darům jen velmi omezené rozpočtové možnosti. Více než osmdesáti místech světa se díky síti zastupitelských úřadů České republiky letos konaly akce, které spojily diplomaty, učitele, studenty, spisovatele a milovníky české literatury. V Los Angeles se ve Front Gallery letos například představila výstava o českých exilových nakladatelstvích a periodikách z koprodukce MZV a Českých center. Ostatně – náš Generální konzulát tam v tomto roce zajistil i několik dalších bohemisticky významných akcí, např. výstavu Karel Čapek, spisovatel a fotograf z dílny Galerie hlavního města Prahy. Na katedře slovanských studií UCLA představily bohemistky Hana Waisserová spolu s profesorkou kreativního psaní Brendou Flanagan svou knihu o Evě Švankmajerové a Edě Kriseové Artistic Disent, světlo světa spatřila vynikající antologie české vědecko-fantastické literatury From the Land of Robots and Golems Julie Novákové, která byla představena na knižním veletrhu v Seattlu a jejíž vydání podpořil klub Amerických přátel České republiky.  A kde dále po světě o sobě dala bohemistika díky síti našich zastupitelství výrazně vědět? V Budapešti se oslavilo 70 let bohemistiky mezinárodní konferencí, v Bratislavě se diskutovalo o české válečné literatuře, v Ammánu zazněla čeština v arabském překladu. V Brazílii se v rámci literárního večera ocitl Hrabal v tropech. Zastupitelské úřady se zapojovaly do Dne evropských jazyků, akce pořádané delegacemi EU, pořádaly jazykové kurzy, přednášky, autorská čtení i diskusní večery. V Baku byla slavnostně uvedena historicky první kniha s výběrem z děl českých autorů v ázerbájdžánštině, v Káhiře se prezentoval překlad románu Terezy Boučkové Šťastný život, který velvyslanectví představilo i na dvou egyptských veletrzích. V Kyjevě byla představena kniha spisovatele s českými kořeny Alexeje Sevruka Evropanka. V Haagu se konala Noc české literatury, v Dillí dokonce Dlouhá noc české literatury, která přilákala nejen krajany, ale i místní čtenáře. V Havaně se ve spolupráci s rakouským velvyslanectvím uskutečnilo Requiem pro Rilkeho, aneb pocta básníkovi česko-rakouského původu u příležitosti 150. výročí jeho narození.

Lisabon letos přivítal spisovatelku Markétu Pilátovou, která představila svůj román Hnízda. S tématem bohemistiky souvisela i výstava obrazů portugalské výtvarnice Patricie Magalhães, inspirovaná slavnou hrou R.U.R. Karla Čapka. Výstava byla doprovázena besedou na téma umělé inteligence, která otevřela prostor pro dialog mezi literaturou, technologií a současnými společenskými otázkami.

Z konkrétních dat vyplývá, že nejčastějšími formami bohemistických aktivit byla setkání s bohemisty, studenty češtiny a absolventy českých vysokých škol. Tato forma propojení byla klíčová v Tokiu, Ramalláhu, Nikósii, Teheránu, Ottawě, Tiraně a dalších městech. Vznikaly nové kontakty, obnovovaly se staré vazby a čeština se stala prostředníkem sdílených vzpomínek. Významnou roli hrály také literární akce a autorská čtení. V Los Angeles, Oslu, Stockholmu, Rize, Vilniusu, Miláně či Santiago de Chile se konaly večery věnované české literatuře, často spojené s prezentací nových překladů do místních jazyků. V Ottawě, Torontu a Chicagu vystoupila s novou knihou Radka Denemarková, v Düsseldorfu zase spisovatelka Iva Březinová.

Ambasády v Moskvě, Ottawě, Rijádu, Tallinnu a dalších městech se aktivně zapojily do propagace češtiny jako součásti evropského kulturního dědictví v rámci Evropského dne jazyků a dalších jazykových festivalů. Překladatelské soutěže a odborné konference, jako například soutěž Susanny Roth, konference bohemistů či překladatelů, probíhaly ve Vídni, Záhřebu, Sofii nebo Skopji.

Podpora výuky češtiny se realizovala formou online kurzů, jazykových workshopů, certifikovaných zkoušek, nákupu učebnic a propagace studia v ČR. Tyto aktivity probíhaly například v Tokiu, Ottawě, Singapuru, Taipei, Bruselu či Kapském Městě. Bohemistika se dostala i do školních lavic - ať už v prostorách zastupitelských úřadů, krajanských škol nebo online. V Tbilisi byla slavnostně otevřena knihovna české literatury, v Bejrútu se čeština vyučovala na dálku, v Bruselu se přepracovávala učebnice. Až do daleké Namibie se z Jihoafrické republiky vydala místní bohemistka Radka Hejmalová-Millar, která zde již třetím rokem pořádá semináře pro české krajany a Namibijce, kteří strávili rané dětství jako váleční sirotci v posledních letech totalitního Československa na našem území. Dodnes mezi sebou hovoří v Namibii česky, setkání zahajují dojemným zpěvem naší hymny a na řadu přijdou i oblíbené melodie z Večerníčků. Naše Namibijské děti mezi sebou diskutují hodinu česky, jako by před 35 lety Československo ani nikdy neopustili. Mnozí z nich češtinu považují dodnes za svou mateřštinu a vnímají se jako vyslanci české kultury v této jihoafrické pouštní zemi, mnozí jsou ve vysokých pozicích včetně prezidentské kanceláře.

Výčet letošních bohemistických akcí našich velvyslanectví v tomto textu není zdaleka úplný a bude průběžně doplňován. Za každou akcí stojí úsilí a nadšení našich diplomatů, kteří krajanskou agendu zpracovávají většinou na okraj své politické či konzulární agendy ve spolupráci s bohemisty, spisovateli, nakladateli, univerzitami i samotnými krajany. Bohemistika podporuje živý dialog mezi Českou republikou a světem, což nejlépe ukáže v příštím roce Frankfurtský knižní veletrh, jehož bude Česká republika hlavní vystavovatelskou zemí.