Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu, Přejít na obsah

   english                        česky           

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Historie a současnost EU

 
  • 1950 – 9. května předkládá francouzský ministr zahraničí Robert Schumann plán na vytvoření společného trhu uhlí a oceli. Autorem plánu je předseda francouzského Vysokého plánovacího úřadu Jean Monnet. Právě proto je 9. květen Dnem Evropy.
  • 1951 – 18. dubna podepisují Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Takzvaná Pařížská smlouva začíná platit 23. července 1952.
  • 1957 – 27. března podepisují Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) – takzvané Římské smlouvy. Začínají platit 1. ledna 1958.
  • 1965 – 8. dubna podepisují členské státy Slučovací smlouvu, která zakládá jednotné orgány pro všechna tři Společenství. Smlouva začíná platit 1. července 1967. Od této doby se začíná používat označení Evropská společenství (ES).
  • 1968 – Od 6. července spolu mohou členské státy Evropských společenství obchodovat bez vnitřních cel na dovážené zboží. Pro státy třetích zemí jsou stanovena cla jednotná.
  • 1972 – Od 24. dubna začíná fungovat mechanismus směnných kurzů ERM (European Exchange Rate Mechanism), který umožňuje pouze nepatrné pohyby měnových kurzů mezi jednotlivými měnami členských států. Jedná se o první krok k zavedení společné evropské měny.
  • 1973 – K 1. lednu se Evropská společenství rozšiřují o tři nové státy – Dánsko, Irsko a Velkou Británii.
  • 1974 – Vzniká Evropská rada – nová instituce Evropských společenství (ES) vytvořená na základě Pařížské deklarace. Na úrovni Evropské rady se scházejí nejvyšší představitelé členských států. Jednotným evropským aktem se Evropská rada začlenila do primárního práva ES (které zahrnuje veškeré mezinárodní smlouvy sjednané členskými státy). Smlouva o Evropské unii (EU) ustavuje Evropskou radu jako orgán, který určuje politické směřování EU.
  • 1979 – Ve dnech 7. až 10. června se konají první přímé volby do Evropského parlamentu.
  • 1981 – K 1. lednu se Evropská společenství rozšiřují o Řecko.
  • 1985 – 14. června podepisují členské státy takzvanou Schengenskou dohodu, ve které se zavazují k odstranění kontrol na vnitřních hranicích, ke sladění azylové a vízové politiky a k založení Schengenského informačního systému (SIS). Ten je hlavním informačním systémem Schengenu a zajišťuje přístupnost důležitých informací policejním i celním orgánům jednotlivých členských států.
  • 1986 – K 1. lednu se Evropská společenství rozšiřují o Španělsko a Portugalsko.17. února podepisuje devět členských států Jednotný evropský akt (JEA) v Lucemburku, dne 28. února tak činí Dánsko, Itálie a Řecko v Haagu. Je to první dokument, který významně reformuje zakládající smlouvy Společenství. Jeho hlavním cílem je vytvořit do konce roku 1992 jednotný vnitřní trh. Začíná platit 1. července 1987.
  • 1990 – Začíná první fáze budování hospodářské a měnové unie. Hlavními cíli jsou liberalizace pohybu kapitálu a účast všech členských států v kurzovém mechanismu Evropského měnového systému (každá měna má stanovený určitý základní kurz k ECU, od tohoto kurzu se potom odvíjí vzájemné směnné poměry).
  • 1992 – 7. února 1992 podepisují ministři zahraničních věcí a ministři financí členských států ES v Maastrichtu Smlouvu o Evropské unii. Jedná se o druhou zásadní změnu zakládajících smluv Společenství. Smlouva poprvé zavádí pojem Evropská unie, třípilířovou strukturu (takzvaný Maastrichtský chrám), zásadu subsidiarity (jedná se o zásadu, podle níž se mají všechna opatření přijímat co nejblíže občanům), občanství EU a požadavek na vytvoření hospodářské a měnové unie do roku 1999. Začíná platit 1. listopadu 1993.
  • 1993 – 22. června jsou na zasedání Evropské rady stanovena Kodaňská kritéria, která musí splnit země ucházející se o vstup do EU. Ta zahrnují požadavky na stabilní demokratický režim, fungující tržní ekonomiku a začlenění takzvaného acquis communautaire (souhrn zákonů a ustanovení, které byly přijaty během jednotlivých fází integrace a vytváření společného trhu) do vnitrostátních právních předpisů spolu s převzetím závazků plynoucích z členství v EU.
  • 1994 – Od 1. ledna funguje Evropský měnový institut, který koordinuje zavedení jednotné evropské měny – eura.
  • 1995 – K 1. lednu se Evropská unie rozšiřuje o Finsko, Rakousko a Švédsko.
  • 1997 – 2. října podepisují ministři zahraničních věcí členských států EU Amsterodamskou smlouvu, která reviduje Smlouvu o EU. Amsterodamská smlouva vstupuje v platnost 1. května 1999.Evropská komise předkládá dokument Agenda 2000, který má připravit EU na její další rozšíření. Součástí Agendy 2000 jsou i posudky na kandidátské země, založené na plnění kodaňských kritérií. K 1. červnu končí svou činnost Evropský měnový institut. Jeho roli přebírá Evropská centrální banka jako řídící centrum měnové politiky pro země eurozóny.
  • 1999 – Od 1. ledna se v bezhotovostním styku zavádí společná měna euro.
  • 2000 – V březnu na zasedání Evropské rady v Lisabonu vytyčují vrcholní představitelé členských států EU novou desetiletou strategii (takzvanou Lisabonskou strategii), jejímž hlavním cílem je vytvořit z EU do roku 2010 nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku na světě.
  • 2001 – 26. února podepisují ministři zahraničí členských států EU Smlouvu z Nice. Ta řeší institucionální reformu po rozšíření EU v roce 2004. Platit začíná 1. února 2003.
  • 2002 – Od 1. ledna je ve dvanácti členských státech EU (Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Nizozemsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko a Španělsko) možné platit eurem.
  • 2002–2003 – Od února 2002 do června 2003 zasedá Konvent o EU, který se zabývá budoucím vývojem Evropské unie. Z jednání Konventu vzešel návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu předložený dne 20. června 2003 na zasedání Evropské rady v Soluni.
  • 2004 – K 1. květnu se Evropská unie rozšiřuje o Českou republiku, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovinsko a Slovensko.
    29. října podepisují hlavní představitelé členských států a vlád EU v Římě Smlouvu o Ústavě pro Evropu.
  • 2005 – Probíhá proces ratifikace Smlouvy o Ústavě pro Evropu členskými státy EU, který je nutný k tomu, aby Smlouva mohla začít platit. Na základě výsledků referend ve Francii a Nizozemsku, kde občané tuto smlouvu odmítli, není Smlouva úspěšně ratifikována.
  • 2007 – K 1. lednu se Evropská unie rozšiřuje o Bulharsko a Rumunsko. Ve Slovinsku se začíná platit eurem. 13. prosince podepisují nejvyšší představitelé členských států EU Lisabonskou smlouvu. Ta má po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu zajistit efektivní fungování EU v budoucnu. 21. prosince se Schengenský prostor rozšiřuje o Českou republiku, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovensko a Slovinsko.
  • 2008 – Od 1. ledna se na Kypru a Maltě platí eurem. V jednotlivých členských státech probíhá ratifikace Lisabonské smlouvy. Irsko 12. června 2008 Lisabonskou smlouvu v referendu odmítlo.
  • 2009 – K 1. prosinci vstoupila v platnost Lisabonská smlouva.
  • 2013 – K 1. červenci se Evropská unie rozšiřuje o Chorvatsko.
  • 2016 – 23. června hlasují občané Spojeného království pro odchod z Evropské unie.
  • 2017 – 29. března oficiálně oznámila vláda Spojeného království svůj úmysl ukončit své členství v EU dle článku 50 Smlouvy o Evropské unii. Tím byla zahájena dvouletá lhůta pro dosažené dohody o vzájemných vztazích a pro její ratifikaci.
.