Po konci studené války a rozpuštění Varšavské smlouvy bylo jedním z významných cílů zahraniční politiky České republiky stát se součástí euroatlantických bezpečnostních struktur, především pak plnoprávným členem NATO. Na cestě k tomuto členství ČR prošla aliančním programem Partnerství pro mír a 12. března 1999 vstoupila spolu s Polskem a Maďarskem do NATO. Hlavním důvodem vstupu ČR do NATO bylo zajistit vnější bezpečnost ČR. Vstupem do NATO se ČR stala pevnou součástí nejsilnější politicko-vojenské organizace světa a docílila stavu, kdy je bezpečnost země zajištěna nejlépe v historii našeho národa. ČR je důvěryhodným a spolehlivým spojencem ve shodě se závazky vyplývajícími z členství v NATO.

Česká republika se aktivně zapojila do implementace rozhodnutí summitu NATO ve Walesu ze září 2014, která reagují na výrazné zhoršení bezpečnostního prostředí v Evropě. V této souvislosti Aliance přijala tzv. Akční plán připravenosti (Readiness Action Plan), který obsahuje souhrn opatření na ujištění těch spojenců, kteří se cítí být ohroženi, a zároveň nastavuje proces dlouhodobé adaptace NATO na zhoršené bezpečnostní prostředí. V červenci 2016 učinila Aliance na summitu ve Varšavě další rozhodnutí k posílení alianční schopnosti odstrašení a obrany a demonstrovala připravenost se aktivně podílet na šíření stability v aliančním sousedství, a to jak směrem na jih, tak na východ. V rámci spolupráce EU-NATO se organizace chtějí zasadit o posílení partnerství v mnoha oblastech včetně námořní bezpečnosti a boje proti hybridním hrozbám.

Podporujeme alianční politiku obrany a odstrašení, která je založena na vyvážené kombinaci jaderných a konvenčních schopností umožňující čelit současným i budoucím hrozbám. Česká republika se rovněž hlásí ke spoluodpovědnosti za bezpečnost v euroatlantickém prostoru formou spravedlivějšího sdílení nákladů na zajištění kolektivní obrany. V tomto duchu jsme se zavázali postupně zvýšit vlastní výdaje na obranu na úroveň 1,4 % HDP do roku 2020.

Česká republika podporuje rozvoj partnerství NATO s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi na základě reciprocity, vzájemné výhodnosti a pragmatičnosti. S ohledem na nové bezpečnostní výzvy, zejména na užití tzv. hybridního způsobu vedení války v aliančním sousedství, se zasazujeme o užší spolupráci NATO s Evropskou unií.

V procesu rozšiřování NATO vystupuje ČR na podporu dalšího přibližování stávajících třech aspirantů o členství v NATO –Bosny a Hercegoviny, Gruzie a Makedonie. V květnu 2016 se Černá Hora stala tzv. přizvanou zemí (poslední krok před plnohodnotným členstvím) a účastní se všech jednání Aliance. Proces rozšiřování vnímáme jako oboustranně přínosný – vstupem nových členů se posiluje prvek kolektivní obrany, rozšiřuje zóna stability a zvyšují kapacity Aliance pro reakci na případné bezpečnostní krize.

ČR se v souladu se svými schopnostmi a dostupnými zdroji účastní aliančních operací a misí. Zapojením do spojenecké mise Resolute Support se podílí na podpoře Afghánistánu. Od poloviny 90. let minulého století se Česká republika podílí na stabilizaci regionu západního Balkánu zapojením do vojenských operací NATO. V současné době je zapojena do alianční operace KFOR v Kosovu.

ČR podporuje další rozvoj aliančních schopností v oblasti tzv. nových hrozeb (např. energetická a kybernetická bezpečnost, boj proti terorismu). Za klíčový považujeme rozvoj schopností Aliance čelit hrozbě tzv. hybridního útoku, který spočívá v komplexním organizovaném užití vojenských, paramilitárních a nevojenských metod.