Pocházel z rodiny truhláře; absolvoval reálné gymnázium (maturita 1938), studia PrF UK brzy přerušilo uzavření VŠ. Od listopadu 1939 do května 1942 byl vězněn v KT Oranienburg, kde se také sblížil s tam internovanými komunisty; po návratu pracoval ve velkoobchodu s textilem v Ústí nad Orlicí a koncem války se zapojil do odboje, když spoluzakládal tajný NV. Po osvobození dostudoval PrF (JUDr. 1947), poté pracoval jako právník u textilní firmy Utex, po komunistickém převratu na jejím ředitelství. Od r. 1948 byl též místopředsedou městského NV v Ústí (a současně členem OV KSČ), od července 1953 pak předsedou KNV v Pardubicích. V září 1955 přešel do diplomacie a působil tu až do penzionování r. 1983. Kariéru začínal na AO a po dvouměsíční stáži v Káhiře byl již v červenci 1956 jmenován velvyslancem v Sýrii, kde působil 2 roky a připravil mj. návštěvu tehdejšího šéfa vlády Ch.Azema v Praze. Po návratu z Damašku vedl krátce sekretariát tehdejšího prvního náměstka ministra A. Gregora (viz), už od října 1958 do července 1962 pak zastával funkci velvyslance v (už republikánském) Iráku. Od srpna 1962 byl zástupcem vedoucího 9., blízkovýchodního odboru, od září 1966 byl pak velvyslancem v Ghaně, kde ho zastihl srpen 1968. JŽ zůstal údajně zcela pasivní a nakonec mohl v Akkře zůstat až do léta 1972, kdy byl (i ze zdravotních důvodů) odvolán. Měl být jmenován generálním sekretářem FMZV, to však neprošlo a byl nakonec zařazen do OKS, který od ledna 1977 do června 1978 zatímně řídil. Působení v diplomacii zakončil jako generální konzul v kanadském Montrealu (1978-83), vzápětí po návratu byl penzionován.

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 669