Po absolvování reálného gymnázia vystudoval učitelský ústav (maturita 1897), od r. 1897 nicméně sloužil v rakousko-uherské armádě, od r. 1902 jako důstojník z povolání. Většinu vojenské služby trávil v Bosně, odkud si přivedl manželku z tamní prominentní srbské rodiny Perovićů, díky svým aktivitám v srbských národních organizacích byl však údajně šikanován a nakonec r. 1910 z armády odešel k Bankovní a pojišťovací společnosti pro vojenskou službu ve Vídni. Od července 1914 musel znovu sloužit v rakousko-uherské armádě (a jeho žena byla konfinována), v důsledku zranění na ruské frontě však velkou část války strávil jako úředník vojenského archivu. V říjnu 1918 přešel do čs. armády, kde sloužil u Hlavního štábu (naposledy jako major zpravodajského odd.), odtud byl pak jako znalec Balkánu přijat v dubnu 1921 na MZV. Hned v dubnu 1921 byl vyslán na právě založený konzulát do Sarajeva a koncem téhož roku (po odjezdu J. Andriála /viz/) jmenován tamním čs. konzulem. V bosenské metropoli působil do konce r. 1928, poté pracoval (jako odborový rada) v administrativní sekci MZV (1930-31 jako přednosta odd. V/1). V dubnu 1931 byl jmenován novým čs. konzulem ve Skopje, tehdy metropoli tzv. jižního Srbska, a vedl tamní ZÚ do září 1934. Po návratu do Prahy odešel do výslužby. Většinu následujících let žil v Jugoslávii, kde také brzy po válce zemřel.    

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 255 - 256