Po maturitě na gymnáziu (1907) vystudoval PrF české univerzity (JUDr. 1912), poté působil až do vzniku ČSR v soudní službě. Již od r. 1917 se angažoval v sociální demokracii (a v jejích řadách později, po únoru 1948 přešel do KSČ). Koncem r. 1919 byl jmenován okresním soudcem, r. 1920 byl přijat do Pozemkového úřadu a odtud ještě v říjnu t. r. přešel (jako ministerský místotajemník) na MZV. Od října 1921 byl přidělen vyslanectví ve Vídni (v září 1922 byl povýšen na legačního tajemníka I. třídy), po návratu do Prahy v dubnu 1924 byl zařazen do národohospodářské sekce (odd. IV/3). Od června 1925 působil čtyři roky nejprve jako vicekonzul a později jako konzul v Linci, od července 1929 pracoval v literárním oddělení zpravodajské sekce MZV. Od října 1933 do dubna 1938 byl konzulem v Marseilles, pak byl úředníkem (vrchním odborovým radou) administrativního odboru MZV až do jeho likvidace. Za protektorátu se stal úředníkem ministerstva školství a zde také (údajně na pokyn ministra J. Kaprase) vstoupil do Svazu pro spolupráci s Němci, koncem r. 1942 byl však předčasně penzionován. V závěru války se zúčastnil domácího odboje (skupina okolo J. Kvapila), což mu v r. 1945 usnadnilo znovupřijetí do diplomacie. V červnu 1946 byl povýšen na ministerského radu, později odborového přednostu; ve dnech komunistického převratu se stal členem AV MZV a již k 1. 3. 1948 byl jmenován zástupcem ředitele administrativní sekce. Koncem března 1949 byl jmenován prvním řádným vyslancem nového režimu v Íránu, kde v čele ambasády nahradil R. Slánského (viz). V následujícím období část jeho podřízených (mj. rada legace Spoutil) emigrovala a VV měl být (také s ohledem na kritiku sovětských diplomatů v Teheránu) odvolán, nakonec však v íránské metropoli nečekaně zemřel.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 642 - 643