Pocházel z rodiny moravského básníka a prozaika; vystudoval reálné gymnázium (1930) a následně PrF MU (JUDr. 1937). Již od dob studií publikoval poezii, podílel se také na založení brněnského levicového sdružení Blok, na aktivitách Levé fronty, atd. Jako člen KSČ (od r. 1930) také hojně publikoval v komunistickém tisku, v r. 1934 byl krátce internován pro rozšiřování tehdy ilegální Proletářské rovnosti. V r. 1939 emigroval do SSSR, kde pak působil jako redaktor českého vysílání moskevského (resp. kujbyševského) rozhlasu, později spolupracoval i s Československými listy. V osvobozené ČSR se stal ředitelem nakl. Svoboda a současně redaktorem Tvorby, v únoru 1948 náležel k předním členům AV v Syndikátu spisovatelů. V květnu 1948 byl povolán do formující se komunistické diplomacie a od června 1948 zastával funkci velvyslance v Jugoslávii, odkud byl však již poč. r. 1949 odvolán v důsledku roztržky Bělehradu s Moskvou. Po reformě MZV v březnu 1949 byl jmenován jedním z náměstků ministra V. Clementise (viz), do jehož kompetence spadalo vedení tzv. skupiny A. Koncem r. 1950 přešel na ministerstvo informací, kde se stal jedním z náměstků V. Kopeckého, v l. 1953-54 byl předsedou Státního výboru pro umění a po jeho zrušení působil jako jeden z náměstků ministra školství. Od r. 1956 žil jako „nezávislý“ spisovatel; překládal z ruštiny a mj. vydával dílo V. Majakovského a také V. Nezvala. V červnu 1966 byl přijat zpět do diplomacie a do konce r. 1971 působil jako kulturní rada na čs. ambasádě v Moskvě. Po návratu se angažoval v normalizovaném Svazu spisovatelů a „konzervativní“ postoje podporoval i svoji literární publicistikou (Únor a současná česká kultura /1973/). Autor vzpomínek Strana, lidé, pokolení (1962).

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 621 - 622