Pocházel z početné dělnické rodiny; absolvoval reálné gymnázium ve Zlatých Moravcích (1944), po osvobození vystudoval PrF UKom (JUDr. 1949) a později (1953-59) ještě externě VŠ ekonomickou (ing. 1959). Příští kariéru nastartoval hned r. 1946 jako osobní tajemník tehdejšího pověřence dopravy G. Husáka, v l. 1949-52 pracoval na oblastním ředitelství ČSD v Bratislavě. Od r. 1952 působil jako vedoucí úředník nejprve v odboru ekonomického plánování tzv. Košické dráhy, od r. 1956 pak jako vedoucí odboru Bratislavské dráhy, koncem šedesátých let byl náčelníkem tzv. Správy východní dráhy. Od ledna 1969 byl nejprve náměstkem ministra dopravy Š. Šebesty, od října t. r. do ledna 1971 ministrem dopravy v bratislavské vládě P. Colotky. V lednu 1971 se po reorganizaci federální vlády stal ministrem dopravy v první vládě L. Štrougala a zůstal v čele tohoto resortu i ve Štrougalově druhé vládě, a to až do listopadu 1975, kdy ho nahradil V. Blažek. V únoru 1976 byl VŠ přijat na MZV a od června 1976 do října 1981 zastával funkci velvyslance v Norsku. Vzápětí po návratu do Prahy byl k 1. 1. 1982 penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 618