Vyrůstal v rodině komunistického poslance a příštího generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského (1901-1952). Část dětství prožil s rodiči v emigraci v Moskvě, jeho mládí a pak i další životní osudy výrazně zasáhla poprava otce koncem r. 1952 (po vykonání rozsudku byl více než rok internován). Vyučil se frézařem, později při zaměstnání vystudoval na strojní fakultě ČVUT ekonomiku a organizaci práce. R. 1964 vstoupil do KSČ (byl z ní opět vyloučen 1969), působil v ČKD, později za normalizace pracoval v různých technických funkcích, naposledy u výrobního družstva v Praze 4. Po r. 1977 se zúčastňoval aktivit Charty 77, přispíval ekonomickými analýzami do samizdatových periodik, náležel také k předním aktérům reformě komunistického seskupení Obroda. V únoru 1990 byl vybrán za prvního postkomunistického velvyslance do SSSR, kde také zažil pokus o puč v srpnu 1991 a následný rozklad sovětského impéria. Velvyslancem v Ruské federaci zůstal i po rozpadu ČSFR, po návratu do Prahy v lednu 1996 pak byl jistou dobu ředitelem sekce zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky na MZV. Od ledna 1997 do září 2004 byl českým velvyslancem na Slovensku.

 

Jiřina ŠIKLOVÁ, Zemřel Rudolf Slánský, Česká beseda, www.cesi.sk/bes/06/05/65

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 753 -754