Po maturitě na pražské reálce (1875) vystudoval stavební inženýrství na vídeňském Vysokém učení technickém, později si doplňoval vzdělání ještě na École de Beaux Arts v Paříži (1885-86). V následujících deseti letech byl zaměstnán jako stavební inženýr u různých privátních firem, v l. 1896-1900 nalezl uplatnění v železničním oddělení zemského výboru, poté odešel do Ruska. Nejprve byl pět roků vrchním inženýrem v Samaře, v Žigulovském závodě, od r. 1905 byl pak spoluvlastníkem velké stavební firmy Rixi & Seročinskij v Moskvě, která před první světovou válkou vybudovala řadu velkých ruských průmyslových podniků, mj. pobočku americké firmy Harvester v Luvercích u Moskvy, pobočku Siemense v Nižném Novgorodě apod. Po výbuchu první světové války se stal jedním z předních činitelů českého odboje v Rusku, stal se předsedou Českého spolku v Moskvě, brzy se přihlásil k „masarykovské“ orientaci. Od r. 1917 byl členem Pobočky ČsNR na Rusi, r. 1918 byl spolu s B. Čermákem a P. Maxou (oba viz) vězněn bolševiky v Butyrkách. Po repatriaci se ucházel o místo ve formující se čs. diplomacii, od října 1920 pracoval krátce v Úřadu pro zahraniční obchod a v lednu 1921 byl přijat do stavu úředníků MZV. Vedení MZV předpokládalo, že bude brzy vyslán jako generální konzul ČSR (a semioficiální zástupce republiky) do Moskvy (a 21. 2. 1921 mu Masaryk udělil titul gen. konzula), k misi však nedošlo a JR zůstal zaměstnán nejprve v administrativní sekci, od r. 1923 v sekci národohospodářské. Působil i publicisticky (vydal mj. studii Příspěvky k dějinám selského stavu na Rusi od nejstarších dob do roku 1914 /1923/), do sovětského Ruska se však již nikdy nevydal. K 1. 7. 1931 odešel do výslužby.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 209