REK Jaroslav
(* 13. 4. 1940, Hořice)
Absolvoval pražské gymnázium J. Nerudy (maturita 1957), poté začal studovat VŠ ekonomickou, v l. 1958-64 vystudoval MGIMO se specializací na Japonsko. Od 1. 8. 1964 pracoval na MZV; začínal jako referent na 7., AO, od prosince 1964 byl rok přidělen (s propůjčenou hodností kpt.) jako sekretář čs. mise u DKNS v Panmundžonu. Po návratu působil jako atašé v tiskovém odboru (měl na starosti kontakty ministerstva s čs. tiskem, rozhlasem a televizí), od srpna 1968 pak sloužil jako III. tajemníkem na čs. velvyslanectví v Tokiu, kde obstarával tiskovou a kulturní agendu a také přípravu návštěvy prezidenta L. Svobody na Světové výstavy v Ósace. Již v červenci 1970 byl ale odvolán a k 31. 1. 1971 pro „protisovětské“ postoje z FMZV propuštěn. Od r. 1972 pracoval nejprve v České státní pojišťovně, v l. 1974-84 byl zaměstnán v Ústavu racionalizace řízení, od r. 1984 nalezl uplatnění jako externí tlumočník MON a také jako překladatel. K 1. 4. 1990 byl přijat na FMZV zpět a zařazen v hodnosti rady II. třídy na OKS. Od 1. září 1990 do ledna 1992 působil jako generální konzul ČSFR v Leningradě, poté pracoval nejprve ve východoevropském odboru a pak odboru AP, kde zůstal i po rozdělení federace. Po odchodu z FMZV si r. 2000 založil vlastní kancelář pro překladatelskou a tlumočnickou činnost se sídlem v České Lípě.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 747