Pocházel z rodiny evangelického literáta a historika Samuela Rakšányho; vystudoval evangelické lyceum v Bratislavě, gymnázium v Banské Štiavnici a lyceum v Dijonu (maturita 1926), posléze studoval filozofii na univerzitě v Dijonu a práva na UK (JUDr. 1931), kde se mj. zapojil do aktivit „agrárních“ akademiků. Po studiích pracoval na Okresních soudech v Banské Bystrici, v Levicích a v Martině, od r. 1936 byl ministerským komisařem v KPR v Praze. Již od studentských let byl také činný jako dopisovatel regionálního slovenského tisku a překladatel, především právní literatury. Po vzniku Slovenského státu se stal vedoucím právní sekce MZV, od r. 1943 se účastnil také slovenského občansky orientovaného odbojového hnutí. Po osvobození byl přijat na MZV do Prahy, kde byl nejprve ustanoven zástupcem vedoucího prezídia ministerstva. V červenci 1946 byl jmenován prvním poválečným vyslancem v Belgii (se současnou akreditací v Lucembursku), v čele zastupitelského úřadu v Bruselu zůstal i po komunistickém  převratu  a vedl jej až do konce r. 1950. Ještě v l. 1950-51 byl nominován delegátem ČSR u Mezispojenecké reparační komise v Bruselu, poč. r. 1951 však musel z MZV v důsledku pokračujících čistek odejít. Od r. 1952 až do penzionování (1974!) vyučoval cizí jazyky na SPŠ chemické v Banské Štiavnici, současně překládal odborné texty a literaturu o přírodních vědách a hornictví z francouzštiny, ruštiny a němčiny.

 

A.: Slovenské báňské muzeum, Banská Štiavnica, písemná pozůstalost D. Rakšányho.

Lit.: John PALKO, Moje Slovensko, moja rodina. Bratislava 2007

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 202