Po absolvování vyšší průmyslové školy (1938) pracoval krátce jako pomocná síla v advokátní kanceláři, pak jako dělník v Lomnici nad Popelkou. V letech 1940-42 byl účetním u soukromé firmy, v poslední fázi války byl totálně nasazen u Ostmark-Werke v Rakousku. Hned r. 1945 vstoupil do KSČ a stal se pokladním na dole Fučík v Mostě; od tohoto momentu díky své stranické aktivitě neustále postupoval v kariéře. V r. 1947 byl revizorem Severočeských dolů a již r. 1954 se stal generálním ředitelem n. p. Severočeské uhelné doly, jímž pak zůstal téměř deset let. V letech 1963-65 působil na ÚV KSČ jako vedoucí oddělení a později jako jeden z tajemníků, v letech 1965-68 byl ministrem hornictví ve vládě J. Lenárta. V době Pražského jara byl opět jedním tajemníků ÚV KSČ v Praze, který se stavěl proti uvolňování. Do diplomacie přešel z ÚV KSČ v prosinci 1970 jako jedna z „kádrových“ posil spolu s M. Chňoupkem, M. Krajčírem, M. Sulkem aj. (všichni viz), hned od prosince 1970 až do nečekaného úmrtí pak zastával funkci velvyslance v Polsku. Jeho nástupcem se pak stal další muž z „hornické“ komunistické  lobby, J. Mušal (viz).

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 531