Vyrůstal v rodině dělníka-člena KSČ (jeho bratrem byl pozdější velvyslanec Emil Pátek /viz/), po měšťance se vyučil pekařem a od r. 1942 pracoval u fi. Odkolek ve Vysočanech. V r. 1945 se stal členem KSČ a v l. 1947-49 studoval tzv. správní fakultu VŠ politické a sociální (závěrečné státní zkoušky složil r. 1956 na PrF UK), odkud přešel v březnu 1949 na MZV. Začínal v kádrovém oddělení, od prosince 1949 byl vicekonzulem v Londýně, kde mu později byla svěřena i část politické agendy ZÚ. Po návratu do Prahy (leden 1953) pracoval krátce v ABO/1, od května do září 1953 byl jako I. tajemník přidělen na vyslanectví do New Delhi. Brzy po návratu z Indie byl k 1. 4. 1954 jmenován vedoucím oddělení jihovýchodní Asie v AO MZV (odd. AO/4), od července 1955 do konce r. 1957 byl pak generálním konzulem v Kapském Městě. Od r. 1958 pracoval trvale v Ústavu pro mezinárodní politiku (později ÚMV), kde se zpočátku zabýval problematikou Japonska a Jihovýchodní Asie (Japonsko po 2. světové válce /1958/), později se věnoval především studiu problémů apartheidu v Jižní Africe, o nichž také napsal několik vědeckých i populárních prací (Problémy národně osvobozeneckého hnutí jihu Afriky; Jihoafrická republika /1970, 1984/, Svítání na jihu Afriky /1981/ aj.). V ÚMV zůstal i po r. 1970, kdy mu bylo zrušeno členství v KSČ, vedle Afriky se zde zabýval opět i problémy politiky Japonska a japonsko-čínských vztahů a také důsledků revoluce v Portugalsku pro „třetí“ svět. Koncem r. 1980 odešel do penze, ale v ÚMV pracoval na částečný úvazek i v následujících letech.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 522