Vystudoval reálku v Jevíčku a později, po první světové válce PrF v Paříži (JUDr. 1923, disertace La Tchécoslovaquie. Histoire politique et juridique de sa creation vyšla později i tiskem) a také tamní École libre des Sciences Politiques. Od května 1915 musel sloužit v rakousko-uherské armádě, brzy však byl zajat a již v květnu 1916 navázal první kontakty s čs. zahraničním odbojem. Počátkem r. 1917 vstoupil do formujících se čs. legií v Itálii a v jejich řadách (naposledy 33. pluk) pak bojoval až do počátku r. 1919. Od ledna 1923 působil až do jara 1948 v československé diplomacii. V l. 1925-26 byl přidělen jako legační atašé v Budapešti, od října 1926 do ledna 1932 byl pak legačním tajemníkem na vyslanectví ve Washingtonu. Od 1. 2. 1932 pracoval v ústředí, nejprve v politické sekci, pak i jako parlamentní referent, k 1. 11. 1936 pak byl jmenován čs. konzulem v Pittsburghu. Po německé okupaci českých zemí se jako jeden z prvních čs. diplomatů přihlásil k E. Benešovi (viz) a od počátku se zapojil do rodícího se odboje v Chicagu. Od r. 1940 vedl Čs. informační kancelář v New Yorku (do r. 1946), sám byl činný i publicisticky a napsal mj. studii Svetová kríza a Slováci (1940) a později přehlednou práci Czechoslovakia (1945). Po osvobození byl uvažován za velvyslance do Paříže, posléze byl k 1. 8. 1946 jmenován prvním stálým delegátem (od září 1947 velvyslancem) u OSN v New Yorku. V tomto úřadě také poč. března 1948 vystoupil v RB OSN se stížností na vměšování SSSR do čs. vládní krize, resp. na sovětskou podporu KSČ v době převratu (akt byl podán zástupcem Chile), i když byl komun. vládou v Praze ihned desavuován a nahrazen V. Houdkem (viz). V následujícím období se podílel na založení Rady svobodného Československa (1949) i na jejích dalších aktivitách a především řídil Americký fond pro čs. uprchlíky (až do r. 1986). Zemřel v New Yorku, když předtím stihl ještě navštívit svou vlast, zbavivší se komunistického režimu.

A.: The Library Congress, Washington, D.C., Jan Papanek Papers; New York Public Library, New York, Jan and Betka Papanek Collection.

Lit.: Hubert MAXA Československé únorové události v roce 1948 v Radě bezpečnosti. Příspěvky k dějinám KSČ 1967, s. 245 an; Halina Břeňová (ed.), Aby se nezapomnělo. O životě, práci a zápasech Jána Papánka. Praha 1994; Halina BŘEŇOVÁ, Ján Papánek – život pro jiné. Praha 1995; Slavomír MICHÁLEK, Ján Papánek. Politik, diplomat, humanista. 1896–1991. Bratislava 1996; Ján Papánek za vojny Edvardovi Benešovi. Dokumenty 1939–1945.  Ed. Slavomír Michálek, Bratislava 1997; Jindřich DEJMEK (ed.), Komunistický převrat v Československu v únoru 1948 a demokratický Západ: československé diplomatické dokumenty. Sborník archivních prací 2009, č. 2, s. 441–570.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 184