Pocházel z rodiny stavebního podnikatele; po gymnáziu (maturita 1904) studoval dějiny na FF české univerzity v Praze, v Mnichově a posléze ve Vídni (PhDr. 1908), od r. 1908 pracoval jako archivář. Začínal ve schwarzenberském archivu v Třeboni, od r. 1909 až do vzniku republiky působil v místodržitelském archivu v Praze, kde se věnoval studiu pobělohorských dějin (např. studie Protireformace v Čechách po Bílé Hoře /1914/). Po vzniku ČSR a zahraničního úřadu přešel v r. 1920 do archivu MZV, podílel se na jeho zorganizování (1928 vrchní odborový rada) a také na realizaci spisové rozluky s Rakouskem, na základě dokumentů ve vídeňských archivech také sepsal monografie Vznik národních států v říjnu 1918 (1927) a Konec monarchie rakousko-uherské (1928), z nichž druhá byla později v krácené podobě vydána i angl. a něm. Vedle vedení archivu (byl jeho přednostou v l. 1921-36) se jako první z českých historiků věnoval studiu evropských dějin po první světové válce (Politické dějiny poválečné /1933/). Od října 1936 působil jako generální konzul v Paříži, kde zůstal i po německé okupaci českých zemí a zapojil se do odboje. Od r. 1941 vedl tzv. Studijní ústav při MZV čs. exilové vlády a publikoval drobné texty, zčásti věnované polemice s nacistickými pohledy na české dějiny (Nacism a naše státní a národní tradice /1942/). Od r. 1945 pracoval opět jako ředitel archivu MZV, podílel se mj. na přípravě dokumentů k „druhým“ Pamětem E. Beneše. V říjnu 1946 byl jmenován (s titulem vyslance) prvním čs. zástupcem u UNESCO v Paříži, v jehož aparátu pracoval jistou dobu i po komunistickém převratu v ČSR. V exilu rozepsal mj. rozsáhlé čtyřsvazkové české politické dějiny v XIX. a XX. století, jež zůstaly nedokončeny; posmrtně byla vydána jeho studie o Benešově působení v USA 1939-40 a jeho podrobné válečné deníky.

 

A: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha, pozůstalost J. Opočenského.

 

Lit.: Milan HAUNER, Edvard Beneš a USA 1939–1942: nad rukopisem nevydané publikace Jana Opočenského. Soudobé dějiny 1996, č. 1, s. 7–22; Milan Hauner, Marek. Ďurčanský, Václav Podaný a Michal Šulc (eds.), Formování československého zahraničního odboje v letech 1938–1939 ve světle svědectví Jana Opočenského. Praha 2000; Jindřich DEJMEK, Jan Opočenský: obituarium se čtyřicetiletým zpožděním. Zpravodaj Historického klubu 2001; Jan Kuklík, Jana Čechurová, Jaroslav Čechura, Jan Němeček  (eds.),  Válečné deníky Jana Opočenského. Praha 2001; Jana ČECHUROVÁ – Jan KUKLÍK, Historikovy rozhovory s prezidentem o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Válečná setkání Jana Opočenského a Edvarda Beneše. ČČH, 2003, s. 554-581.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 176