Vystudoval moderní filologii na FF české i německé univerzity v Praze, vzdělání si následně doplňoval ještě v Berlíně a v Paříži (PhDr. 1907), poté vyučoval na reálkách na Žižkově a v České Třebové. Již před převratem v říjnu 1918 vstoupil do služeb Národního výboru, v prosinci t. r. se stal úředníkem budovaného MZV a v lednu 1919 byl zařazen do čs. delegace na mírovou konferenci, posléze se stal jedním ze sekretářů delegace a vedl mj. deník o závěrečných jednáních o mír s Maďary. Od října 1920 do června 1921 vedl jako chargé d’affaires vyslanectví ve Varšavě (jako první čs. diplomat byl také přijat „náčelníkem“ J. Piłsudským), pak byl až do ledna 1923 přidělen jako legační rada vyslanectví v Budapešti, kde také mj. prožil druhý neúspěšný pokus excísaře Karla o restauraci. Od 1. 2. 1923 do srpna 1925 byl zástupcem přednosty prezídia MZV (sekce I), od 1. 9. 1925 do 1. 12. 1933 pak působil jako generální konzul v New Yorku. Po návratu pracoval jako ministerský rada ve funkci zástupce přednosty administrativní sekce MZV, V. Lejhance (viz), a vedoucí jejího prvního odd. (V/1). Od 1. 6. 1937 zastával funkci prvního vyslance ČSR ve Venezuele, který byl současně akreditován i v Panamě a Kostarice. Po Mnichovu měl být v rámci úsporných opatření odvolán (a nahrazen chargé d’affaires e. p.), k tomu však již nedošlo a JN v březnu 1939 předal úřad Němcům, i když Venezuela něm. okupaci ČSR neuznala. Následně se zapojil do čs. zahraniční akce, připojil se k čs. odboji v USA, a v exilu také zemřel.

Lit.: Štěpán GILAR, Diplomat Jaroslav Novák (1884-1942). In: Ročenka Městského muzea Česká Třebová, Česká Třebová 2008-2013 [vyd. 2014] s. 79-92.