Po absolvování měšťanky studoval École Superieure de Commerce v Nantes (diplom získal v důsledku války až v říjnu 1919), od r. 1910 pracoval jako účetní a později obchodní vedoucí u soukromé firmy Nechvíl v Nymburku. Počátkem války v r. 1914 sloužil v rakousko-uherské armádě, vzápětí byl zajat a již od listopadu t. r. bojoval až do poč. r. 1917 jako dobrovolník v srbském vojsku. Od r. 1917 působil u francouzské firmy, v l. 1919-20 byl pak zpravodajem jiné francouzské firmy v Bělehradě. V listopadu 1920 vstoupil do služeb tamního čs. generálního konzulátu a od té doby působil prakticky až do penzionování v čs. diplomacii. V l. 1922-31 pracoval jako konzulární oficiál u generálního konzulátu v Lublani, poté byl aktuárským adjunktem a později (1931-36) koncipistou v národohospodářské sekci MZV, kde byl nejprve referentem pro Jugoslávii a Bulharsko, pak tajemník čs. sekce Národohospodářské rady Malé dohody; v téže době také externě vystudoval VŠ obchodní (ing. 1935). Od dubna 1936 byl přidělen jako legační atašé na vyslanectví v Bělehradě, kde zůstal i po okupaci ČSR, až do března 1941. V dubnu 1941 přijel na žádost londýnského MZV do Palestiny, kde byl přidělen ke generálnímu konzulátu v Jeruzalémě, později byl pověřen jeho vedením, což potvrdilo i rozhodnutí pražské vlády z března 1946. Jako generální konzul zůstal JN v Jeruzalémě i v době zrodu izraelského státu a prožil tam i počáteční fázi první arabsko-izraelské války; k 30. 11. 1948 byl pak odvolán do Prahy. Ač se snažil projevovat vůči novému režimu konformitu, byl již v listopadu 1949 dán na dovolenou s čekatelným. V lednu 1950 byl sice povolán do služby, ještě koncem téhož roku však byl (i ze zdravotních důvodů) penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 174