Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka; po absolvování gymnázia v Košicích (maturita 1932) vystudoval PrF UKom (JUDr. 1937), poté začal pracovat jako úředník, po zavedení protižidovských zákonů na Slovensku byl nucen vykonávat různé pomocné práce. V l. 1941-44 byl zaměstnán na tzv. židovské ústředně v Bratislavě, od léta 1944 žil i s manželkou v ilegalitě v Maďarsku, zatímco většina jeho rodiny byla deportována do Ravensbrücku a následně vyvražděna. V červenci 1945 vstoupil do služeb ministerstva zahraničního obchodu, po únoru 1948 se (již jako člen KSS) stal vedoucím oddělení pro Maďarsko a Polsko a později zástupcem vedoucího odboru pro lidové demokracie v MZO. Od února 1949 do června 1951 byl obchodním přidělencem na čs. vyslanectví v Budapešti, po návratu pracoval v exportním odboru MZO. V l. 1953-54 nalezl uplatnění ve Výzkumném ústavu pro zahraniční obchod, poté se vrátil na MZO (odbor pro Jugoslávii), odkud v dubnu 1956 přešel na MZV, kde mu byl svěřen ref. pro Jugoslávii (spadající tehdy ještě pod ZEO/2). K 1. 6. 1957 byl jmenován prvním čs. generálním konzulem v Záhřebu po obnovení tamního ZÚ, který však vedl jen do října 1959. Poté působil nejprve na konzulárním odboru (1959-61), pak v odboru pro kulturně-politické styky (od r. 1965 jako rada II. tř.). V lednu 1966 přešel na 10., africký TO a od dubna 1966 byl přidělen jako zástupce tituláře, J. Šebíka (viz) na velvyslanectví do Konakry, odkud se musel v červnu 1968 vrátit pro zdravotní komplikace. Poté působil v 8. TO, později opět na odboru pro kulturní styky, koncem r. 1972 byl pak (i díky vyloučení z KSČ) penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 506 - 507