Po absolvování gymnázia v Bratislavě začal v r. 1953 studovat stavební fakultu SVŠT v Bratislavě, studia však nedokončil a věnoval se sportu. V l. 1955-58 působil jako tajemník TJ „Lokomotíva Bratislava“, další čtyři roky byl referentem Strojní traktorové stanice v Pezinku. Od r. 1962 pracoval (již jako člen KSS) jako úředník na úřadu slovenském SNR, v té době také studoval externě PrF UKom (JUDr. 1966). V srpnu 1965 byl poprvé přijat do čs. diplomacie, krátce působil nejprve na 3., německém odboru, poté na odboru sovětském, od července 1967 pak sloužil tři a půl roku jako III. tajemník na čs. velvyslanectví ve Východním Berlíně. V důsledku odmítavého postoje k sovětské invazi byl již 1970 z FMZV propuštěn a přesunut „do výroby“. V l. 1971-88 pracoval jako referent odbytu v podniku Datasystem v Bratislavě, v l. 1988-90 působil jako úředník pražského zastoupení bratislavského podniku Tesla. V únoru 1990 byl v rámci rehabilitací někdejších pracovníků FMZV přijat do diplomacie zpět a již v březnu 1990 vyslán jako rada-vyslanec na čs. ambasádu v západoněmeckém Bonnu, k 1. 2. 1991 byl povýšen na vyslance (a zástupce velvyslance J. Gruši /viz/). V červnu 1991 byl odvolán a zařazen na konzulární odbor, předpokládala se jeho nominace do funkce generálního konzula do Mnichova (ale jmenován byl posléze úředník bratislavského MMVZ SR V. Kopinič /viz/). Po obnovení diplomatických vztahů ČSFR s pobaltskými státy byl v dubnu 1992 jmenován prvním velvyslancem na Litvě se současnou akreditací pro Lotyšsko, ve Vilniusu ovšem působil pouze do konce r. 1992. Po zániku čs. federace vstoupil ještě krátce do diplomatických služeb Slovenské republiky.

S.Mk.

 

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 736 -737