Pocházel z rodiny českého poštovního úředníka, sloužícího na Podkarpatské Rusi, po vídeňské arbitráži musel s rodiči odejít do Rychnova n. Kněžnou. Zde vystudoval reálné gymnázium (maturita 1943). Koncem války se údajně zúčastnil komunistického odboje a květnového povstání 1945, od té doby byl také členem KSČ. Po válce a voj. službě pracoval jako výpravčí, r. 1948 byl členem branné komise v Mostě. Od r. 1949 působil v různých funkcích v aparátu KSČ, mj. jako kádrovák na ředitelství ČSD v Ústí nad Labem. V l. 1950-51 absolvoval roční kurs na Ústřední politické škole při ÚV, 1959-62 pak VŠ stranickou při ÚV, v l. 1951-59 byl pracovníkem mezinárodního odboru ÚV. V červenci 1962 nastoupil na MZV a působil zde pak až do penzionování v prosinci 1988. V období od 20. 9. 1962 do srpna 1966 byl velvyslancem v Severní Koreji, ve Fenjanju, po návratu do Prahy byl zařazen do nově vytvořeného odboru pro asijské soc. státy (3. TO.) a od 1. 10. 1967 byl jedním z poradců ministra V. Davida (viz). V době Pražského jara byl začleněn do nově vytvořené skupiny analýz a programování (AP), s tehdejším ministrem J. Hájkem (viz) se však dostal do konfliktu pro názory na reformu Varšavské smlouvy. Jako jeden z vůdců „jádra zdravých sil“ na FMZV byl k 1. 7. 1969 jmenován vedoucím 3. TO, od 10. 2. 70 byl vedoucím 1., sovět. TO, kde se mj. podílel na přípravě čs.-sovět. smlouvy z května 1970, a posléze, od 1. 10. 1971 do února 1974, byl vedoucím Správy kádrů FMZV, kde řídil finální fázi čistku ministerstva. Od 1. 3. 1974 až do října 1981 zastával funkci velvyslance v Maďarsku, pak stál až do března 1988 opět v čele 3. TO. K 31. 12. 1988 byl dán do starobního důchodu.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 498 - 499