Absolvoval gymnázium (maturita 1895), poté PrF české univerzity (III. státní zkouška 1903). Od r. 1904 pracoval jako právník ve službách rakousko-uherské vlády v Bosně; nejprve byl konceptním praktikantem v Brčku (1904-06), poté v Priedoru (1906-07), od r. 1907 působil nejprve jako askulant a později jako soudce v Sarajevu u tamního okresního soudu. V l. 1914-17 sloužil v rakousko-uherské armádě, poté se vrátil do rakousko-uherské administrativy v Bosně a z ní na podzim 1918 přestoupil na krátko do služeb rodícího se Království S.H.S. V dubnu 1919 vstoupil do formující se diplomacie ČSR a stal se (formálně od července 1919) prvním čs. konzulem v Sarajevu. V dubnu 1920 byl pověřen správou právě zřízeného generálního konzulátu v Bělehradě, kde pak od srpna t. r. do října 1922 působil jako generální konzul. Po přeložení do Prahy pracoval nejprve jako odborový, od 1. 7. 1922 jako ministerský rada v tzv. obecném oddělení administrativní sekce MZV (odd. V/1). Od dubna 1923 až do r. 1934 pak vedl generální konzulát v Hamburku. V červenci 1934 byl (ještě jako úředník MZV) jmenován ředitelem nedávno zřízeného Exportního ústavu, k 1. 12. 1936 pak byl dán do trvalé výslužby.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 158