Pocházel z maďarské dělnické rodiny. Absolvoval učitelský ústav, poté působil jako učitel a novinář socialisticky (později komun.) orientovaných maďarských novin (Népszava aj.) na Slovensku. Původně byl členem sociální demokracie, později náležel k zakladatelům KSČ na jižním Slovensku, za níž byl již r. 1925 (a znovu 1935) zvolen do poslanecké sněmovny v Praze. Náležel ke stoupencům stalinistického směru ve straně, jako „profesionální revolucionář“ dokonce později, v l. 1933-1935 absolvoval Mezinárodní leninskou školu v Moskvě. V květnu 1931 vedl dělníky v Košútech na nepovolenou demonstraci, která skončila srážkou s četníky a třemi mrtvými; poté byl jako zodpovědná osoba 18 měsíců vězněn v Leopoldově. Koncem r. 1938 ŠM odešel znovu do SSSR, za druhé světové války působil v aparátu Komunistické internacionály a současně ve slovenském vysílání moskevského rozhlasu. Po r. 1945 byl činný v aparátu KSS, byl mj. ředitelem tiskárny Pravda, posléze byl také členem Komise ÚV pro tzv. zrovnoprávnění maďarských pracujících. Od června 1951 působil jako velvyslanec, od března 1954 byl zařazen do čela ZÚ v Maďarsku, kde také prožil známou národní revoltu na přelomu října a listopadu 1956. Po návratu z Budapešti (konec r. 1956) byl penzionován, nadále ovšem působil ve stranických strukturách KSČ/KSS. Členem bratislavského ÚV KSS zůstal až do své smrti.

 

Lit: Encyklopédia Slovenska. Bratislava 1979.J. Dk. – S. Mk.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 480