Syn devátého knížete Ferdinanda Zdeňka, vystudoval gymnázium a následně PrF české univerzity v Praze (JUDr. 1913), pak pracoval jako praktikant u Zemského soudu v Praze. Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě, pak působil jako praktikant u pražského místodržitelství a v červenci 1920 vstoupil jako jeden z nemnoha česky smýšlejících aristokratů do rodící se čs. diplomacie. Už v říjnu 1920 byl jmenován legačním taj. I. tř. na vyslanectví v Londýně, kde formálně působil až do r. 1929, od r. 1925 ovšem velkou část doby trávil na bezplatných dovolených vzhledem ke zdravotním problémům. Od druhé poloviny dvacátých let spravoval rozsáhlý majetek „roudnické“ větve Lobkowiczů v čele se zámky v Roudnici, Bílině a Nelahozevsi, r. 1933 se ovšem musel formálně vzdát titulu „vévody roudnického“ pro svůj sňatek s rozvedenou anglickou šlechtičnou. Do diplomacie (a na své původní londýnské působiště) se znovu vrátil v dubnu 1938 (MZV očekávalo, že využije svých kontaktů v britských aristokratických kruzích), po německé okupaci zůstal v Londýně a zde byl také 10. 10. 1941 jmenován novým vyslancem (a 8. 6. 1942 prvním velvyslancem) čs. exilové vlády u britské vlády. Velvyslancem ČSR „při Svatojakubském dvoře“ zůstal až do ledna 1947 a v Británii setrval i po svém přeložení do Prahy k 1. 2. 1947. Ze služeb MZV byl ovšem formálně propuštěn až v listopadu 1948 (a rozsáhlé nemovité vlastnictví následně zabavil komunistický stát). Dožil v USA, v Massachusetts, kde zemřel. Jeho nejstarší syn Martin restituoval po r. 1990 většinu majetků v ČR, na nichž v současné době hospodaří velvyslancův vnuk William.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 145