Vyrůstal v rodině kameníka; po základní škole se vyučil holičem (1931), pak pracoval jako pomocník u holičských firem a později v krátkodobých dělnických profesích. Již r. 1930 vstoupil do KSČ, zúčastnil se řady stávkových akcí a poč. okupace také ilegálního komunistického odboje; v l. 1941-45 byl nacisty vězněn v Pardubicích, Drážďanech a v Hamburku. Po osvobození začal pracovat na NV v Nasavrkách, později byl zaměstnán jako izolatér v chemičce (tehdejších Stalinových závodech) v Záluží u Mostu. R. 1950 se zde stal kádrovým tajemníkem a v červnu 1951 byl přijat na MZV, kde pak působil více než dvě desetiletí. Nejprve absolvoval roční Dělnickou diplomatickou školu, poté byl 2 roky přidělen ke kádrovému odboru, od r. 1954 pak tehdejší ABO (ABO/2), kde se začal specializovat na Latinskou Ameriku. Od května 1955 do července 1959 působil jako III. tajemník na vyslanectví v Mexiku, po návratu absolvoval dvouletou Odbornou školu MZV a od srpna 1961 pracoval na 6., americkém odboru, kde měl v referátu Chile, Bolívii a Peru. V červnu 1965 byl vyslán v hodnosti II. tajemníka na obnovenou ambasádu do Chile, kde měl mj. na starosti Chilsko-čs. institut; po návratu ze Santiaga byl znovu zařazen na 6. TO a tam také srpnu 1968 náležel k oponentům „pravice“. V říjnu 1970 byl povýšen na radu II. třídy a vzápětí vyslán na nově zřízený ZÚ v Ekvádoru, který vedl nejprve jako chargé dʼaffaires a od září 1971 jako řádný vyslanec. Na podzim 1972 musel být ovšem ze zdravotních důvodů odvolán a k 25. 9. 1973 byl dán do penze.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 467