Vystudoval gymnázium v Sušici a poté FF UK (1939), již od vysokoškolských studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách (např. Jednotě nemajetných a pokrokových studentů, Kostufře aj). Již r. 1938 také vstoupil do KSČ. V l. 1939-40 byl vězněn v Sachsenhausenu, po návratu pracoval jako pomocný bibliograf ČAVU a jako redaktor např. v nakladatelství EKL a také  Melantrich. R. 1943 byl znovu krátce vězněn na Pankráci, pak nalezl zaměstnání v protektorátní Národní odborové ústředně zaměstnanecké. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO, současně se stal členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ a později (1947) i členem tzv. lektorské komise ÚV. Od r. 1946 také vyučoval na nedávno zřízené PedF UK, kde se v době komun. převratu 1948 stal členem akčního výboru. Na jaře 1948 byl přijat do diplomacie a od června t. r. se stal prvním komun. velvyslancem ve Švýcarsku, už v polovině r. 1949 byl ale odvolán (vyslanectví pak vedl chargé dʼaffaires J. Brotan) a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Počátkem r. 1951 musel z MZV odejít (přispělo k tomu zřejmě i jeho manželství s vnučkou T. G. Masaryka Herbertou) a stal se nejprve docentem a od r. 1960 profesorem české literatury na univerzitě v Olomouci; současně byl členem Komise pro vydávání zahraničních klasiků. Od r. 1974 působil také pedagogicky na Univerzitě 17. listopadu v Praze. Po sovětské invazi do ČSSR r. 1968 se angažoval v řadách neostalinistů, byl mj. předsedou Levé fronty, členem vedení SČSP aj.

 

Lit.: J. KNAPÍK, Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948 – 1953. Praha 2002.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 462