Vyrůstal v rodině důstojníka čs. armády; absolvoval reálné gymnázium (1942), brzy po maturitě byl pro účast v odbojovém hnutí Němci zatčen a do konce války vězněn. V l. 1945-48 vystudoval PrF MU (1948 JUDr.), již tehdy se také angažoval v KSČ. Od června 1948 pracoval na MZV. Začínal jako referent pro Skandinávii v politické sekci (II/4), poté byl zařazen v sekretariátu ministra V. Clementise (viz), od srpna 1950 byl tři roky jedním z I. tajemníků na čs. velvyslanectví v Moskvě, kde současně absolvoval aspiranturu z mezinárodního práva na Lomonosovově univerzitě. V letech 1953-54 pracoval v GS a pak v PrO MZV, pak (1955-58) působil opět v sekretariátu ministra (V. Davida /viz/), kde měl v ref. agendu mezinárodních organizací, od r. 1958 byl zástupcem vedoucího tzv. mezinárodního odboru, resp. nově vytvořeného OMO MZV. V prosinci 1959 byl jmenován vyslancem a zplnomocněným ministrem u evropské úřadovny OSN v Ženevě, kde působil do března 1963. Po návratu do Prahy působil v letech 1963-65 jako vedoucí OMO MZV, od listopadu 1965 do léta r. 1968 byl pak velvyslancem a vedoucím Stálé mise ČSSR u OSN v New Yorku, který v období 1967-68 zastával funkci předsedy Hospodářské a sociální rady OSN. Po Prahy se vrátil krátce před sovětskou invazí a již koncem srpna 1968 doprovázel tehdejšího prezidenta L. Svobodu (a svého tchána) při jeho cestě do Moskvy, vyústivší do podpisu tzv. moskevských protokolů. V letech 1969-73 byl jedním z náměstků ministra zahraničí, nejprve J. Marka (viz) a posléze i B. Chňoupka (viz), kde do jeho kompetence spadaly především mezinárodní organizace, současně zůstal neoficiálním poradcem L. Svobody pro otázky zahraniční politiky. V květnu 1973 byl jmenován ministrem kultury ve vládě ČSR J. Korčáka a zůstal v této funkci více než patnáct let, až do podzimu 1988. Současně byl od r. 1976 poslancem ČNR a od r. 1976 také členem ÚV KSČ. V letech 1977-90 byl též předsedou čs. sekce Sdružení pro Spojené národy (WFUNA).

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 420 - 421