Absolvoval obchodní akademii (maturita 1931), poté působil jako úředník pojišťovny Assicurazioni Generale v Terstu a posléze její filiálky v Praze. Již od r. 1936 byl členem KSČ, v červenci 1937 se oženil s Marií Zápotockou, dcerou tehdejšího poslance (a příštího ministerského předsedy, resp. prezidenta ČSR) Antonína Zápotockého). Od listopadu 1941 byl až do konce války vězněn v KT Mauthausen a posléze v Dachau. Po osvobození byl dosazen jako národní správce a posléze náměstek generálního ředitele Pražské pojišťovny, poté působil od května 1948 až do r. 1971 v diplomatických službách. Od června 1948 do března 1952 byl prvním vyslancem komunistického režimu v Mexiku, poté reprezentoval již od května 1952 do března 1954 ČSR v téže funkci v Itálii. Od dubna 1954 do května 1957 byl zástupcem vedoucího a brzy vedoucím ZEO MZV. V květnu 1957 byl jmenován vyslancem v Argentině (pověřeným současně od podzimu t. r. též pro Bolívii), kde působil do září 1960. Nedlouho po návratu do Prahy byl poč. r. 1961 jmenován tajemníkem Československé komise pro spolupráci s UNESCO, kterým zůstal do konce r. 1969. V červnu t. r. byl vybrán za prvního čs. velvyslance ve Venezuele po obnovení diplomatických vztahů, jmenování bylo ale v únoru následujícího zrušeno (a úřad v Caracasu řídil nadále chargé dʼaffaires ). Ještě poč. února 1970 byl OK jmenován velvyslancem do Peru, kde měl podpořit „protiimperialistickou“ vládu gen. J. Velasca Alvarada, ale i tato nominace byla po prvním kole stranických „prověrek“ zrušena a K. byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 408