Po absolvování pražského Akademického gymnázia (1902) vystudoval filozofii a moderní filologii na FF české univerzity a na Faculté des lettres v Montpellier (absolutorium 1907; PhDr. 1911). Od září 1907 vyučoval nejprve jako suplent v Praze a od r. 1909 v Táboře, od r. 1912 byl prof. gymnázia na Vinohradech a připravoval se k habilitaci v oboru slavistiky, publikoval také cestopisné texty o Balkánu (Kulturní obrázky z Bosny a Hercegoviny, 1909) Od srpna 1914 byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě (18 měsíců působil v okupovaném Rumunsku), po válce opět dočasně učil na středních školách, od dubna 1919 v Banské Štiavnici a později v Bratislavě. V dubnu 1920 byl přijat do diplomacie a již v říjnu 1920 jmenován prvním čs. konzulem v rumunské Kluži; v únoru 1921 nastoupil nejprve na čs. legaci v Bukurešti, od léta t. r. do března 1926 pak vedl jmenovaný konzulát. Od dubna 1926 pracoval v pasovém oddělení administrativní sekce MZV (odd. V/4; 1927: odborový rada), od října 1928 do března 1934 byl konzulem v polském Lvově. Brzy po svém odvolání byl dán na dovolenou s čekatelným a k 30. 11. 1938 posléze do trvalé výslužby.      

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  105