Vzešel z dělnického prostředí, vyučil se strojním zámečníkem a pak pracoval u ČSD, ale také jako dělník ve Francii (1921-24), posléze byl dlouhodobě zaměstnán u dílen ČSD v Nymburku, kde také stál v čele KSČ v době komun. převratu. V letech 1950-51 byl předsedou ONV Nymburk, 1951-52 bezpečnostním referentem u KNV v Praze, v červnu 1952 byl pak na doporučení G. Součka (viz) přijat do diplomacie. Po dvouměsíční stáži na velvyslanectví v Paříži (červenec-srpen 1952) působil od prosince 1952 do června 1955 jako první komunistický vyslanec v Turecku, kde byl tamní ZÚ veden již od jara 1948 chargé d’affaires E. Brázdou. Z Ankary byl odvolán k 7. 6. 1955 ze zdravotních i dalších důvodů (i interní MZV hodnocení přiznávalo jeho nedostatek zkušeností z diplomacie), brzy byl převeden do služeb MZO a již v lednu 1957 předčasně penzionován, údajně i pro zdravotní následky jeho mise na Předním východě.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 394