Vyrůstal v dělnické rodině; po absolvování benešovského gymnázia (1942) byl dva roky „totálně“ nasazen v Linci, poté pracoval v rolnickém družstvu v Ledči, koncem války se zúčastnil odboje v partyzánském oddílu Žižka. Hned r. 1945 také vstoupil do KSČ, v l. 1945-49 vystudoval přírodovědeckou fakultu (aprobaci chemie – tělesná výchova), současně působil jako osobní tajemník komunistických poslanců V. Davida (viz) a M. Růžka (viz). Po studiu krátce vyučoval na gymnáziu v Dejvicích (1949-50), poté byl krátce zaměstnán na ministerstvu spravedlnosti, od r. 1951 do r. 1957 pak působil ve Státním úřadu pro tělesnou výchovu (sám aktivně sportoval), současně byl dopisovatelem Čs. sportu, Rudého práva apod. V říjnu 1957 byl přijat jako referent pro mezinárodní sportovní styky na MZV, brzy byl však přeložen na západoevropský odbor a v l. 1958-62 přidělen jako atašé a pak II. tajemník na vyslanectví v Haagu. Zde se mj. podílel na prvních kontaktech s nizozemskou Stranou práce po r. 1948, o Nizozemí později vydal i nevelkou knihu. Po návratu do Prahy byl zařazen do DP, v únoru 1966 přešel na 7., americký odbor a v září 1966 byl jmenován generálním konzulem v kolumbijské Bogotě. Po skočení mise v červenci 1970 byl zařazen opět do DP a listopadu 1972 se stal na více než rok jeho ředitelem. K 15. 12. 1973 byl pak jmenován velvyslaneckým radou a současně chargé d’affaires ve Venezuele, ZÚ v Caracasu vedl až do února 1979. Od února 1979 do září 1982 byl zástupcem vedoucího DP, od  15. 9. 1982 byl potom jmenován chargé d’affaires v Uruguaji. V listopadu 1985 zde byl nominován řádným velvyslancem, v Montevideu pak působil až do ledna 1988. K 29. 2. 1988 pak odešel do penze.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 369