Pocházel z početné dělnické rodiny, po střední škole (1955) začal studovat historii na FF UKom, v l. 1956-62 pak absolvoval MGIMO se specializací na problematiku Francie a Beneluxu. Od srpna 1962 pracoval na MZV; začínal v celoafrické skupině 10. (afrického) odboru, v l. 1964-67 byl jako atašé přidělen k čs. vyslanectví v etiopské Addis Abebě. Po návratu pracoval opět v blízkovýchodním a africkém (8.) odboru, v dubnu 1968 byl povýšen na 3. tajemníka a od května t.r. do července 1969 působil na ambasádě v Hanoji, kde zažil jedno z vrcholných období amerických náletů. Od září 1969 pracoval v 7., asijském odboru FMZV a od listopadu 1970 do června 1973 byl přidělen jako II. tajemník na velvyslanectví v  Colombu, odkud byl po zřízení nového ZÚ v právě vzniklém Bangladéši přeložen do Dháky. Po návratu z Asie byl v dubnu 1974 zařazen opět do 7. TO, od února 1975 pak působil v útvaru Základních politických otázek (ZPO) jako expert na problémy třetího světa (a zúčastnil se také několika jednání OSN o dekolonizaci). Od března 1977 byl zařazen do kabinetu ministra B. Chloupka (viz), od dubna 1978 pak jako rada I. třídy působil na Stálé misi ČSSR u OSN v New Yorku. V lednu 1980 byl ustanoven zástupcem vedoucího AO FMZV, od srpna 1982 pak zastával více než šest let funkci velvyslance v Guineji, jenž byl současně akreditovaný i v Mali, Guineji Bissau, Republice Ostrovů Zeleného Mysu a Sieře Leone. V této funkci se mu mj. podařilo zaktivizovat vztahy mezi Prahou a Konakry, podepsal také vůbec první kulturní dohodu mezi ČSSR a západoafrickou Sierrou Leone (1985). Po skončení africké mise pracoval krátce v 5. TO, poté jako poradce v ZPO, od 1. 6. 1989 byl pak vedoucím tajemníkem Čs. komise pro UNESCO, kterým zůstal i po listopadu 1989, až do své náhlé smrti.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  367 - 368