Pocházel z rodiny vysokého státního úředníka. Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Praze (1938), dokončení studia lékařské fakulty UK znemožnilo po 2 semestrech uzavření VŠ Němci. Po r. 1939 se vyučil strojním zámečníkem a poté pracoval jako úředník ve Waltrovce v Jinonicích. V l. 1941-43 se zúčastnil jako spojka komunistického odboje a od února 1943 byl do konce války vězněn na Pankráci, v Terezíně a v KT Buchenwald. V letech 1945-47 byl vedoucím nakladatelství Svazu přátel SSSR, v l. 1947-51 byl zástupcem ředitele nakl. Svoboda, 1951-53 pak ředitelem Státního nakladatelství učebnic (později Státního pedagogického nakladatelství). V letech 1953-56 zastával funkci náměstka předsedy Státního výboru pro kulturní styky se zahraničím, podřízeného ministerstvu informací, od ledna 1957 pak až do odchodu do penze r. 1984 sloužil v čs. diplomacii (kde pracoval i jeho bratr Václav Hradec /viz/). Po přípravě na asijském odboru se k 1. dubnu 1957 stal prvním československým vyslancem, od 1. 3. 1959 velvyslancem v Kambodži, kde působil do července 1963, od r. 1962 byl akreditován též v Laosu. Po návratu do Prahy byl zařazen do sekretariátu ministra V. Davida (viz), kde se stal vedoucím tzv. Politicko-informační skupiny (PIS). Od září 1966 do léta 1970 byl velvyslancem v Íránu, kde zažil i politické dozvuky sovětské okupace ČSSR. Po návratu působil v tzv. propagačním odboru FMZV, poté v OKS. V letech 1972-78 byl vedoucím odboru zahraničních styků KPR, poté zastával od dubna 1978 do března 1984 funkci velvyslance v Mexiku, jenž byl současně akreditován v Kostarice, Panamě a do r. 1980 také v Nikaragui a Hondurasu. K 30. dubnu 1984 byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 366 - 367