I když vzešel z dělnického prostředí, mohl vystudovat obchodní akademii a následně Svobodnou školu politických nauk v Praze. Od r. 1935 pracoval jako úředník nejprve na městském úřadě v Podmoklech, později (1937-39) v zahraničním oddělení České banky. Už před válkou se údajně angažoval v komunistickém  hnutí, v době německé okupace byl vězněn v různých KT. Po osvobození pracoval opět jako úředník v Živnobance, v l. 1946-1948 byl předsedou ONV v Chebu, od r. 1948 do r. 1968 byl (s přestávkou 1960-64) i poslancem NS. V r. 1949 byl jmenován náměstkem ministra zahraničního obchodu A. Gregora (viz), kterého posléze v dubnu 1952 nahradil v čele úřadu, ministrem zahraničního obchodu zůstal ve vládách V. Širokého  (viz) až do ledna 1959, kdy byl vystřídán F. Krajčírem (viz). Od ledna 1959 do února 1963 zastával tři roky úřad velvyslance v SSSR, poté se stal vedoucím Ústřední správy pro rozvoj místního hospodářství. Od září 1963 do ledna 1966 byl prvním ministrem financí ve vládě J. Lenárta (posléze ho nahradil jeho náměstek B. Sucharda), nedlouho poté byl poč. r. 1967 znovu převeden do diplomatických služeb. Byl zařazen na asijský odbor MZV, ještě r. 1967 byl krátce jmenován jedním z náměstků MZV V. Davida (viz) a od září 1967 do září 1971 zastával funkci velvyslance v Indii, jenž byl akreditován též v Nepálu. V Dillí RD zažil i sovětské invazi do ČSSR a její dozvuky, ačkoliv ale proti „vstupu“ vojsk v intencích vlády protestoval, nakonec zůstal jedním z mála čs. velvyslanců, kteří nebyli vzápětí po zahájení tzv. „normalizace“ odvoláni. Krátce po návratu do Prahy vystřídal v říjnu 1971 ve funkci tituláře ve východním Německu F. Krajčíra (viz). Jako velvyslanec v NDR působil do podzimu 1976, kdy byl penzionován.

 

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 315