Absolvoval reálku v Náchodě, poté studoval pražskou techniku, studia ale nedokončil a od r. 1909 se věnoval žurnalistice a příležitostně i literární tvorbě. Od r. 1909 byl redaktorem sociálně demokratického Východočeského obzoru (později Obzoru českého východu), vydávaného v Pardubicích, za první světové války spolupracoval s domácím odbojem a redigoval české socialistické Dělnické listy ve Vídni. V březnu 1920 byl jako smluvní úředník přijat do služeb zpravodajské sekce MZV a v ní také pracoval následující téměř dvě desetiletí (1926: vrchní odborový rada, 1931: ministerský rada). Stal se redaktorem (a později šéfredaktorem) měsíčníku Zahraniční politika, kam také pravidelně přispíval, např. pravidelnými referáty o zasedáních Shromáždění Společnosti národů a každoročními retrospektivními přehledy o čs. zahraničně-politických aktivitách, vedle toho napsal řadu studií o problémech menšin jak v Československu, tak v rozměru celoevropském, jež byly v nakladatelství Orbis publikovány i v německých, anglických a francouzských překladech (Evropské menšiny ve svých organizacích /1932/; Das deutchen Problem in der Tschechoslovakei /1936/; Polská menšina v Československu /1937/ ad.). Publikoval i přehledné práce o vnitropolitickém vývoji republiky (Politické rozvrstvení Československa /1926/, publikováno i angličtině, francouzštině a němčině), o politických stranách a dalších tématech, psal i hesla do Ottova slovníku naučného nové doby. Po okupaci přešel na tiskový odbor Prezídia ministerské rady, brzy byl však penzionován a věnoval se literatuře (a krátce po osvobození vydal román Mlčení, vůbec první český román o životě v protektorátu). Hned v květnu 1945 byl reaktivován a brzy jmenován přednostou zpravodajské sekce obnoveného MZV, jejíž význam ovšem oproti meziválečnému období výrazně poklesl. Jako sociální demokrat zůstal ve službě i v prvních měsících po komunistickém převratu i když ho ve funkci přednosty nahradil hned v březnu 1948 E. Klinger /viz/;  v prosinci 1948 byl však dán na dovolenou s čekatelným a k 31. 3. 1950 definitivně penzionován.      

 

Lit.: Jiří POLÁČEK, Josef Horal, in: V. FORST (red.), Lexikon české literatury, II/1, s. 269–270.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 098